DĚKUJEME KAŽDÉMU, KDO NA ZNAMENÍ SOLIDARITY S MUČEDNÍKY SVĚDOMÍ ROZSVÍTÍ DNES VEČER U SVÉHO DOMU ČERVENÉ SVĚTLO A POMODLÍ SE ZA PRONÁSLEDOVANÉ I ZA OBRÁCENÍ SRDCE JEJICH PRONÁSLEDOVATELŮ.

---

Válka na Ukrajině poutá v letošním roce tolik pozornosti Evropanů, že bychom mohli snadno zapomenout na jiná bezpráví, která se denně odehrávají pod stejným nebem. Červená středa si klade za cíl veřejně podpořit všechny lidi pronásledované kvůli víře. Jeden příklad za všechny:

Státní úřady v Egyptě zabavily čtyřleté dítě jeho adoptivním křesťanským rodičům na základě technického ustanovení islámského práva. Před čtyřmi lety zaslechl koptský kněz pláč vycházející z prázdného kostela. Objevil novorozeného chlapce, kterého zřejmě opustila matka. Kněz svěřil novorozence bezdětnému páru ze své farnosti. Adoptivní rodiče se 29 let modlili za to, aby se jim narodilo dítě, a proto radostně přijali chlapce za vlastního, pokřtili ho a dali mu oblíbené koptské jméno Šenouda. Následující čtyři roky šlo všechno dobře. Šenouda se stal pýchou a radostí svých adoptivních rodičů. Považovali ho za dar od Boha a s láskou o něj pečovali do chvíle, než se o jinak šťastném vývoji dověděl egyptský stát a úřady čtyřleté dítě milujícím rodičům zabavily a poslaly ho do sirotčince. Přestože je adopce v Egyptě na základě islámského práva nezákonná, existují státem schvalované způsoby, jak mohou rodiny převzít sirotky do své péče. V tomto případě se však hlavní argument, který stát používá proti legálním pokusům Šenoudových adoptivních rodičů získat chlapce zpět, točí kolem náboženství. Islám učí, že každý člověk se rodí, jako jakýsi prototyp muslima (dokud ho rodiče nepřizpůsobí svému náboženství) a protože náboženská identita Šenoudových biologických rodičů není známa, musí být proto považován za muslima. Svěřování muslimských dětí do péče nemuslimských rodičů je přísně zakázáno. Proto bylo dítě posláno do přeplněného a nevyhovujícího sirotčince, bylo násilně „vráceno“ k islámu a byl mu vystaven rodný list s muslimským jménem Jusuf a s islámem v kolonce náboženství. Z okolností narození malého nalezence přitom vyplývá, že se Šenouda narodil křesťanské matce – nebo přinejmenším matce, která byla přesvědčena, že křesťané budou nejlépe vědět, jak vychovávat její nechtěné dítě. Proč by jinak nechávala nemluvně v kostele?

Zdroj: Zpravodaj Křesťanské mezinárodní solidarity 6/2022

---

Video-pozvánka k účasti na myšlence Červené středy

Po několika měsících přímluvné modlitby za mír formou Otčenáše v ukrajinském jazyce, který přednášel pouze předsedající kněz, se při našich nedělních bohoslužbách můžete zapojit všichni společnou recitací následujícího textu.

Bratři a sestry, v předvečer voleb do zastupitelstva našich obcí i části Senátu a několik málo měsíců před výběrem nového prezidenta České republiky bych nám všem chtěl připomenout pět let starý, ale stále aktuální rozhovor novinového redaktora Jiřího Prinze s plzeňským biskupem, Mons. Tomášem Holubem. +OT

Katechismus katolické církve hovoří o tom, že nejít k volbám je závažným etickým přečinem. Existují nějaké situace, kdy je morálně ospravedlnitelné nejít k volbám?

Jde pouze o extrémní situace, kdy je jasné, že volby nejsou svobodné, ale spíše demonstrují příslušnost občanů k nějaké totalitě. To ovšem nejsou volby v pravém slova smyslu, je to spíše karikatura voleb, něco, co si na volby jenom hraje. Takové volby pochopitelně nemají smysl.

Je křesťan povinen sledovat politické dění? Každý se přece o politiku nezajímá, každý není „homo politicus“. Na druhé straně, jak má ale potom odpovědně volit, když o ní nic neví…

Politika je součástí našeho života, to znamená, že v té míře, v jaké sledujeme svět kolem sebe, bychom měli sledovat i politiku. Křesťanství je ale také mimo jiné společenství, a proto je zapotřebí, aby se o těchto věcech otevřeně hovořilo i v církvi, abychom si zde vzájemně naslouchali a o těchto věcech otevřeně diskutovali.

Čeho bychom si měli v programech jednotlivých politických stran všímat především?

Základních lidských hodnot, které přinášejí společenskou stabilitu a budují vnitřně pocitové vztahy mezi lidmi. Všechno, co rozeštvává, co staví na strachu, nebo naopak slibuje ráj na zemi, je základně neslučitelné s pravou křesťanskou nadějí. Bohužel i u nás jsou takové strany. Klasickým příkladem, který se nebojím zmínit, je Tomio Okamura. Jeho strana podle mě není pro křesťanského voliče přijatelná.

Měli bychom si na politických stranách všímat spíše jejich programů, nebo toho, jak v praxi své záměry naplňují?

Musíme vážit obě hodnoty. Může se stát, že strana má velmi dobré ideály, ale lidé, kteří je v praxi realizují, jsou nedůvěryhodní. Stejně tak může nastat i opačná situace, kdy se poctivý člověk ocitne ve straně, která stojí na zásadně pochybných idejích. Obojí je špatné. Musíme hledat rovnováhu mezi kvalitou jednotlivých kandidátů a myšlenkami, které reprezentují.

Zdroj: Katolický týdeník č. 41/2017

KE STAŽENÍ:
Prohlášení biskupů před volbami – podzim 2022