Milí farníci, kteří máte ve své rodině nemocné a pohybově omezené seniory, je chvályhodné, když jim všemožně pomáháte, aby mohli trávit stáří co nejdéle doma. Je to konkrétní projev lásky a v případě vlastních rodičů také spravedlnosti. Pán Ježíš nás učí, že nejen chlebem žije člověk, ale každým slovem, které vychází z Božích úst. Proto si velmi vážím také toho, když svým věřícím příbuzným obětavě pomáháte dostat se v neděli na mši svatou. Také technická pomoc s naladěním televizního nebo rozhlasového přenosu bohoslužby a jiných pořadů náboženského vysílání (Radio Proglas, TV Noe) představuje pro duši trpícího křesťana přímo balzám.

Moje kněžská starost o nemocné farníky občas naráží na určité nepochopení, které mě vede k sepsání následujících řádků.

Na prvním místě bych chtěl ujistit vás, nemocné a staré, že svou prosbou o návštěvu pana faráře rozhodně neobtěžujete! Naopak! Vím, jak důležitá může návštěva kněze být. Vždyť kdo jiný vám zprostředkuje osobní setkání s Kristem? To platí i pro ty z vás, kdo jste dříve nepatřili mezi nejhorlivější věřící. Vždyť právě v čase nemoci dává Bůh člověku jedinečnou příležitost k revizi života, k modlitbě a ke smíření. To však předpokládá, že se nemocný setká s knězem, dokud má ještě jasné myšlení. Kněz přináší do domu nemocného slovo povzbuzení a ochotu naslouchat. Vrcholem takové návštěvy bývá svaté přijímání, zdroj útěchy a duchovní síly. V případě velmi závažných onemocnění, plánovaných těžkých operací nebo i jen z důvodu vysokého věku je vhodné žádat navíc svátost pomazání nemocných. A to i opakovaně. Existují případy, kdy Bůh daroval někomu tímto způsobem nejen duchovní, ale i tělesné uzdravení. Vždycky nás však bere do své otcovské náruče a vnitřně pozvedá. 

Vy, kteří o nemocné věřící pečujete, byste měli vědět, že svátosti církve přinášejí vašim blízkým mimořádnou posilu a povzbuzení v těžké situaci. Výrazně podporují jejich léčbu i celkový psychický stav. Je proto naprosto neopodstatněný předsudek, že kněze je třeba volat do domu teprve k umírajícímu (pokud vůbec). V takovém případě totiž k setkání většinou nedojde z pochopitelného nedostatku času. Velmi mě mrzí, když se o nemocných dovídám na faře až od pozůstalých, kteří se ospravedlňují slovy: „Nechtěli jsme ho strašit.“ Je jasné, že smrt musí také jednou nastat a je dobře být na ni připraveni. Osobně bych nechtěl být v kůži člověka, který přijde před Boží soud, aniž by se pořádně modlil a dal najevo svou víru v Krista a jeho církev.

V nemocnici na Malém Valu (Kroměříž) mě kdysi velmi potěšilo toto setkání: Pacientka, kterou jsem tehdy navštívil, zrovna podřimovala. Když si mě všimla, řekl jsem jí, že jsem kněz a že nosím nemocným Pána Ježíše. Žena se usmála na znamení, že pochopila, a řekla: „Tak to seš hodné.“ 🙂 Zvažte tedy, prosím, zda právě vy nemáte ve svém okolí nemocného člověka, který zůstal bez duchovní pomoci a dejte mi o něm vědět. Pokud ne, pravděpodobně se vám budou tyto informace hodit v budoucnu. Dlouhodobě nemocné navštěvuji podle potřeby, většinou však 1x za měsíc. V naléhavých případech můžete na faru přijít nebo telefonovat kdykoli. Návštěvu kněze zbytečně neodkládejte. Nic se za ni neplatí. V případě hospitalizace se obracejte buď na duchovní, kteří do dané nemocnice docházejí, nebo na svého domácího faráře.

S přáním dobrého zdraví
otec Tomáš, farář

Milí farníci, mám radost, že jsme překročili práh roku 2018 v míru a máme řadu důvodů k naději, že se nám letos bude dobře dařit. Kéž nám Bůh naslouchá, když ho denně prosíme o vezdejší chléb a také o budoucnost založenou na velkorysém odpuštění křivd a odhodlání statečně bojovat se lží a nenávistí (viz modlitba Otčenáš).

Naše budoucnost na této zemi je do značné míry závislá na mladé generaci, které bychom měli věnovat více pozornosti. V souvislosti s tématem letošní vatikánské synody proto volají katoličtí biskupové v čele s papežem Františkem po intenzivnějším dialogu s mladými lidmi.  Vy starší si ještě vzpomenete na dobu komunistické totality, kdy se mnozí vzdělaní lidé cítili z politických důvodů nuceni s bolestí v srdci opustit rodné Československo a hledat své štěstí na západ od našich hranic. Považuji za velmi znepokojivé, že téměř 30 let po pádu železné opony začínám od dnešních mladých lidí znovu slýchat o jejich touze opustit Českou republiku a jít trvale žít a pracovat do zahraničí. Bohužel nejde o ojedinělý případ. Je proto na čase, abychom se my starší – dokud ještě neseme hlavní díl odpovědnosti za veřejné dění – začali tímto jevem vážně zabývat. Troufnu si říct, že ochrana hrdosti našich dětí na jejich vlast, by nám měla všem ležet na srdci více než ochrana vnějších hranic proti nezvaným migrantům z ciziny! Pokud se nám totiž nepodaří vybudovat v srdci Evropy společnost, ve které bude pro mladé Čechy a Moravany radostnou  samozřejmostí zapustit kořeny, zbytečně budeme posilovat hlídky na lodích ve Středozemním moři.

Sestry a bratři, zlepšily se v tomto směru vyhlídky České republiky po nedávných volbách do poslanecké sněmovny?

Domnívám se, že ani v nejmenším. Právě tyto volby totiž navzdory našim modlitbám výrazně posílily moc těch, kteří se nestydí nostalgicky vzpomínat na výdobytky socialismu, veřejně lhát a poslaneckou imunitou zakrývat nečestné obchodní praktiky. A k tomu ke všemu dosud sedí na pražském Hradě muž, který je s touto situací spokojený. A nejen to. Místo aby vahou svého úřadu pomáhal kultivovat veřejnou debatu, podkopává Miloš Zeman dlouhodobě práci pedagogů a vychovatelů tím, že nezná pojem omluva, slušnost, ani odpuštění.

Až za pár dní opět půjdeme volit, dobře si rozmysleme, co vlastně děláme! Ptejme se inteligentních mladých lidí v našem okolí na jejich názory i na jejich preference mezi prezidentskými kandidáty! Jde přece hlavně o jejich budoucnost (pokud se rozhodnou tady zůstat).

Požehnaný nový rok!

Kdo z kandidátů je favoritem pro první kolo volby pro otce Tomáše? Pavel Fišer (hlasovací lístek č. 3)

Radostná oslava Narození Ježíše Krista je podstatou Vánoc. Je to svátek pro všechny, kdo poznali a uvěřili, že nekonečně milosrdný Bůh – náš Stvořitel a dárce života – jde po cestách této země s námi. A protože zpěv koled o betlémských událostech je naší národní tradicí, vítáme v těchto dnech v kostelích každého, kdo si nepřeje stát stranou, ale chce k vánoční oslavě připojit svůj hlas.  

Vánoce v katolické církvi začínají na Štědrý večer, který s sebou obvykle přináší krásné chvíle pro děti i dospělé. Nezbytnou podmínkou naší štědrovečerní radosti nejsou ani dárky pod stromečkem, ani hory jídla a cukroví. Tou podmínkou je naše vzájemná láska. Učme se ji proto nejen štědře dávat, ale i přijímat.

Nezavírejme svá srdce do ulity lhostejnosti vůči svému okolí! Pracujme společně pro krásnější rodinu, obec i vlast!

Nezavírejme svá srdce ani před Láskou Boha, který v betlémských událostech znovu přichází prosit o místo v našem světě!

Malý Ježíš položený v jeslích sice na první pohled vypadá jako velmi chudý poutník, ale když jej přijímáme za svého Spasitele, získáváme podíl na jeho mimořádném bohatství, o které se s lidmi přišel rozdělit.

Vánoce křesťanů trvají přibližně dva týdny. Zahrnují svátek Svaté Rodiny (letos neděle 31.12.) a vstup do nového roku pod ochranou Bohorodičky Panny Marie (1.1.). Celá doba vánoční skončí krátce po tříkrálové bohoslužbě o slavnosti Zjevení Páně (6.1.). Tento druhý vrchol svátečního času nám připomene, že Ježíše hledali s nadšením pro věc i vzdělaní mudrci z dálného Východu. To nám Evropanům ukazuje, že nejsme středem světa a pokud si doma budeme chtít uhájit hodnoty křesťanské civilizace, měli bychom si vzít z dávných mudrců příklad.

Požehnané Vánoce nám všem přeje
otec Tomáš

Milí farníci,
už je tomu přibližně rok od chvíle, kdy jsem se přestěhoval do vaší blízkosti, abych se spolu s vámi staral o srozumitelné a přitažlivé šíření radostné zvěsti evangelia.

Líbí se mi tady. Pokračuji v práci duchovního učitele a otce, kterou pro vás dříve obětavě konali moji předchůdci na faře. Cítím se přitom tak trochu jako svatý Metoděj, který od svého umírajícího bratra Cyrila slyšel naléhavou výzvu: „Neopouštěj Moravany!“ Jsem bytostně přesvědčen, že naši sousedé, přátelé, děti i senioři mají právo dovědět se více o Bohu, který je má bláznivě rád, aby si k němu dokázali najít cestu ve společenství církve. Pomůžeme jim? 

Jistě se v naší blízkosti najdou lidé, kteří nás rychle odbydou slovy: „My tu víru tolik neprožíváme.“ Pro jejich obrácení zatím nenastal čas. Modleme se za ně!

Jsou ale také jiní, kteří už o křesťanství párkrát se zájmem zavadili a kdyby se jim někdo věnoval, mohli by se s radostí připravit na svůj křest podobně jako mladý muž na fotografii z roku 2010. Pro tyto lidi musíme něco udělat, nebo nám Pán bude při soudu právem vyčítat: „Měl jsem hlad a nedali jste mi najíst.“

Další skupina lidí byla sice v dětství pokřtěna – a v lepším případě i ve víře vychována, ale z různých důvodů ještě nedošlo k potvrzení jejich zasvěcení Bohu ve svátosti biřmování, ačkoliv někteří chodí pravidelně do kostela. Je dobré si jasně říct, že toto není správné. Bez biřmování není nikdo křesťanem naplno. Proto také zmrtvýchvstalý Ježíš přikázal apoštolům, aby neodcházeli do misií bez přijetí svatodušního ohně: „Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli. Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem Svatým, až uplyne těchto několik dní“ (Sk 1,4-5). Kdybychom hledali v Bibli zřetelné svědectví o existenci svátosti biřmování oddělené od křtu, našli bychom ho v osmé kapitole Skutků (Sk 8,14-17).

Milí bratři a sestry,
ať už se o letních prázdninách vydáváte na daleké cesty, nebo zůstáváte doma, přeji vám pokojné dny prozářené sluncem Boží lásky. Mějte přitom, prosím, oči i srdce otevřené pro lidi, které potkáte, a pomozte jim udělat alespoň nějaký krok vstříc Kristu. Kdo by chtěl v naší farní rodině přijmout křest v dospělosti, nebo svůj křest dovršit chybějící svátostí biřmování, ať se na mě během léta kdykoli obrátí. Atraktivní a užitečnou přípravu (katechumenát) zahájíme společně po prázdninách. 

S přáním pokoje
P. Tomáš Klíč

& sestra Marie Goretti
Několik myšlenek na prázdniny a dovolenou

„Smyslem našich životů je zjevovat Boha lidem. A jen tam, kde je Bůh vidět, začíná opravdový život. Pouze když se setkáváme s živým Bohem v Kristu, víme, co život opravdu je.“ (Benedikt XVI.)

Šťastný muž dobré ženy
Sir 26, 1-4.16-21; 1Kor 12, 31-13,8a; Mt 5, 1-12a

Milí snoubenci,

nastal dlouho očekávaný den – váš den svatební. Od chvíle, kdy jste se poznali, vaše láska rostla. Nyní dozrála do té míry, že jste schopni odevzdat se jeden druhému a vytvořit bezpečný domov dětem, které s pomocí Boží přivedete na svět. Vaše dnešní „ano“ je s napětím sledováno vašimi rodiči, ostatními příbuznými, přáteli i církví. Skrze rozhodnutí pro manželství kladete pevný základ nejen své budoucí rodiny, ale také si přivádíte domů nové členy příbuzenstva z partnerovy strany. Na začátku bohoslužby jste ještě přišli každý zvlášť. Odcházet už budete společně. Toto gesto je výmluvné. Skrze své slavnostní odevzdání – jež najde naplnění v intimitě vašeho manželského objetí – se definitivně a nezměnitelně spojí dva rody, do této chvíle samostatné.

Milí ženichu a nevěsto,
buďte hrdí na to, že smíte naplňovat moudrý záměr Stvořitele, který kdysi požehnal Adamovi a Evě slovy: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ Abyste si se životem lehkovážně nezahrávali, odevzdáváte se jeden druhému nikoli na chvíli, ani na dobu neurčitou s možností výpovědi. Chtěl bych vám proto veřejně poděkovat za odvahu a poctivost, se kterou jste se na svatbu připravovali.

Berete se v kostele. Mějte tedy také důvěru v Boha. My křesťané věříme, že jeho pohled je trvale upřený na toto místo modlitby. Jeho láska dodá sílu lásce vaší. Jeho slovo vám pomůže vyjít správným směrem. Jeho ruka požehná vašim spojeným rukám.

Dva z úryvků Božího slova, které jsme slyšeli, mluví o štěstí. První začínal slovy: „Šťastný muž dobré ženy“ a v evangeliu vypočítával Ježíš, kdo je podle něj blahoslavený, tedy šťastný. Také typické svatební blahopřání: „Mnoho štěstí na společné cestě životem…,“ mě vede k úvaze na toto téma.   

Svět, ve kterém žijeme, většinou považuje za štěstí pohodlný život v blahobytu.  Pro budování takového štěstí nám reklamy nabízejí výhodné investice. Větší počet dětí se v zájmu individuálního štěstí nedoporučuje. Mravní bezúhonnost a duchovní hodnoty také nejsou příliš důležité. Jinými slovy štěstí prý spočívá v tom, co máme (počínaje výnosným zaměstnáním a konče dovolenou u moře). Toto pojetí štěstí je sice na první pohled lákavé, ale při bližším zkoumání se ukazuje jako falešné. Splaskne jako bublina, jakmile se mu postaví do cesty nějaká pevná překážka. Pravé štěstí člověka není chvilková emoce, ale trvalé dobro.

Ježíš Kristus uvažuje o štěstí jinak než reklamy. Podle jeho slov se blahoslavenými a tedy šťastnými stávají lidé nenároční a ryzí. Nazývá je „chudými v duchu“ a lidmi „čistého srdce.“ Tito pochopili, co zaznělo v závěru prvního čtení: „Neocenitelná je čistá duše.“ Kdo žije s čistým svědomím, ten se těší z pokladu trvalé hodnoty. Bez ohledu na své materiální bohatství, má spokojené srdce. Jeho štěstí má takovou hloubku, že se v nevyhnutelných těžkostech života spíš posiluje. Působí to naše naděje na „odměnu v nebesích.“

Křesťané mohou být šťastní, ačkoliv se jim na zemi nevyhýbá zármutek a pláč, nespravedlivé obviňování a někdy i otevřené nepřátelství a pomluvy. Kéž vás toho Bůh chrání, ale zároveň vám dopřeje pochopit, v čem spočívá trvalé štěstí. Ježíš k tomu říká: „Blahoslavení tiší…, žíznící po spravedlnosti…, milosrdní… (a ti), kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.“ Doporučuje tedy investovat především do trpělivosti, spravedlnosti, ochoty odpouštět a šíření pokoje. Tyto rady jsou cenné i pro vaše manželské štěstí. Daly by se vyjádřit takto: 

• Každý pocházíte z jiného rodinného prostředí a trpělivost vám ušetří hodně zbytečného rozčilování zvláště na začátku manželství. Mluvte spolu o všem, co vám vadí, a hledejte společná řešení.
• Nezapomínejte na projevy uznání a spravedlivé vděčnosti partnerovi, když udělá něco dobrého.
• Buďte vždy připraveni uznat svou chybu a také upřímně odpustit druhému.
• Zkoumejte, jaká vládne u vás doma atmosféra a snažte se vytvářet prostředí pokojné a radostné.

Až vám dnes budou přátelé přát hodně štěstí, přemýšlejte, o jaké štěstí vlastně chcete usilovat a do čeho bude třeba především investovat. Pro tuto chvíli je nejdůležitější krok váš upřímný manželský slib. Skrze něj spojujete svoje duše – se vším co jste a co máte – na celý zbývající čas vašeho pozemského života.