Milí bratři kněží a jáhnové,
 
děkuji vám, že se jako kazatelé snažíte přitahovat k Bohu srdce svých farníků i lidí, kteří vztah víry k Ježíši Kristu teprve hledají. Dobře vím, jak je to náročný a důležitý úkol. Sám jsem se na počátku cesty církve dějinami – jen pár let po Ježíšově ukřižování a zmrtvýchvstání – ocitl jako mladý muž v Jeruzalémě mezi křesťany. Jejich nápadná odvaha a naděje tváří v tvář pronásledování ze strany tehdejších náboženských elit na mě udělaly hluboký dojem. Nechal jsem se doslova strhnout pro následování Krista, Božího Syna, který dal svůj život jako výkupné za všechny lidi zotročené strachem z budoucnosti.
 
Když se dnes dívám z nebe na církev v různých částech světa, vidím velké rozdíly ve způsobech myšlení a vyjadřování, ale jedno je všem křesťanům společné. Nejsou lhostejní vůči bližnímu, který je v nouzi, a to v nouzi jakéhokoli druhu. Také moje jáhenská služba v Jeruzalémě byla zpočátku odůvodněna potřebou lepší organizace vzájemné pomoci mezi členy církevního společenství. Tato charitativní činnost vyžadovala značnou pozornost a důvtip, protože bylo nutné rozlišit vdovy skutečně opuštěné od těch, které měly nepřiznaný majetek nebo vlastní rodinu a jen se pokoušely dobročinnosti církve zneužívat. Jistě si dokážete představit, že právě tyto osoby se o svá domnělá práva hlásily nejhlasitěji, a přitom vyvolávaly mezi bratry napětí a spory. Nedivím se apoštolům, že tuto praktickou agendu svěřili nám jáhnům, aby se mohli plně soustředit na misijní činnost, kterou od nich Pán Ježíš především očekával.

Podobně je tomu v církvi dodnes. Také vy, milí apoštolové ve farnostech, potřebujete mít ruce i srdce volné pro úkoly, ke kterým jste vysvěceni. Neutíkejte od svých hlavních povinností, k nimž patří (1) služba slova ve formě kázání a vyučování, (2) misijní působení mezi lidmi mimo kostel, (3) duchovní formace vašich spolupracovníků, (4) osobní doprovázení bratří a sester v obtížných situacích a (5) snaha o plodné udělování svátostí. Nebojte se kvůli těmto prioritám omezit svou aktivitu v jiných oblastech. Za nezbytný zdroj své apoštolské plodnosti považujte modlitbu a stálý zájem o studium. Myslete také na své zdraví a nezapomínejte, že i pro vás platí přikázání Desatera o nutnosti přiměřeného odpočinku.
 
Milí bratři klerici, učte se ve farnostech s důvěrou svěřovat vhodným laikům – mužům i ženám – všechno, co nemusíte dělat sami. Duch Svatý – známý milovník spolupráce – rozdává přece každému věřícímu schopnosti a dary, označované v Bibli jako charismata. Podle těchto obdarování mohou všichni opravdoví křesťané své církvi efektivně pomáhat. Snaha některých jednotlivců o supermanství je ďábelským pokušením, které už nejednoho Božího služebníka přivedlo na pokraj vyhoření či dokonce úplně svedlo z cesty spásy. S potěšením proto sleduji probíhající synodální proces zaměřený na aktivnější účast všech Ježíšových učedníků na životě a poslání církve.
 
Když se dnes společně s farníky radujete z mého povolání ke slávě prvního mučedníka pro Krista, dbejte o čistotu svých úmyslů a věrohodně dosvědčujte, že jste lidé vnitřně svobodní a vykoupení. Co to znamená, vyjádřil krásně papež Benedikt XVI., když napsal: „Vykoupení se nám dostalo tím způsobem, že jsme byli obdařeni nadějí …, na kterou se můžeme spolehnout a v jejíž síle můžeme čelit přítomnosti“ (Spe salvi, čl. 1). Přeji vám šťastnou cestu.

Na shledanou v nebi

Štěpán, jáhen a misionář

Zdroj: kázání otce Tomáše o Svátku sv. Štěpána 2022

Milí rodiče, tatínkové a maminky,

ráda bych vás dnes pozdravila z nebe a pozvala vás v duchu k jesličkám, do kterých jsem o prvních Vánocích bez dlouhého přemýšlení položila svého syna Ježíše. Byla to spontánní reakce – mateřský instinkt, který se ukázal být správný. Můj drahý Josef, čekal venku až ho zavolám a dlouhou chvíli si krátil sbíráním dřeva na oheň. Věděl totiž, že po týden trvající cestě do Betléma – a podivuhodně hladkém porodu – bude muset pro nás oba něco uvařit. Dívala jsem se při tom na něj s láskyplnou úctou a během kojení radostně děkovala Bohu, který mi poslal do cesty takového manžela. Za našich časů totiž nebylo vůbec běžné, aby muž pomáhal své ženě s přípravou jídla, domácími pracemi nebo péčí o dítě. Pro Josefa bylo naopak toto všechno přirozenou součástí života podle manželského slibu, ve kterém se říká: „Od této chvíle všechno dobré i zlé poneseme společně“.

Manželské sdílení se u nás doma pěstovalo oboustranně. Po návratu do Nazareta byste jen těžko hledali den, kdy bych si s Josefem nepovídala o tom, na jaké zakázce právě pracuje, koho potkal cestou do města, kdo z našich známých propadl „matkotu“ nebo co nového se děje v branách, kde zasedalo shromáždění starších podobné vašemu zastupitelstvu. I když jsem při těchto rozhovorech vždycky všemu nerozuměla – např. plážová hra „matkot“ mi jako dívce z galilejského vnitrozemí nic neříkala – Josefovu řeč jsem poslouchala pozorně. Radosti a starosti jeho srdce jsem pak buď sama – nebo později s dospívajícím Ježíšem – předkládala v modlitbě Bohu.    

Drazí rodiče, dejte si pozor, abyste pod zdánlivě logickými záminkami jako jsou služba společnosti, povinnosti v zaměstnání nebo požadavky nepřetržité péče o děti, nezanedbávali jeden druhého. Ke svému zdravému růstu potřebují děti tátu i mámu. Tím ale určitě nemám na mysli střídavou péči, která se u vás poslední dobou rozmáhá jako zvláštní druh epidemie. Víc než jen lásku otce a lásku matky prožívané odděleně, potřebuje dítě pozorovat vzájemnou lásku jednoho rodiče k druhému.

Pokud vaše manželství začíná drhnout, na nic nečekejte a pozvěte do svého vztahu Ježíše. Můžete to udělat např. před svatostánkem v otevřeném kostele, nebo s pomocí kněze na faře či jiného odborníka v manželské poradně. Ujišťuji vás, že neexistuje žádné tak špatné manželství, které by se nedalo zachránit, dokud oba partneři chtějí a jdou do toho s pomocí Boží. Jestliže se ale ochota ke smíření a k novému rozhodnutí pro věrnost lásce u některého z manželů definitivně ztratí, nezbývá tomu druhému, než pokorně přijmout svůj úděl a spolehnout se na pomoc nebe i lidí dobré vůle. Můj syn Ježíš přišel na zem mimo jiné proto, aby balzámem svého milosrdenství „obvázal zraněná srdce“ a „zdeptané propustil na svobodu“ (Iz 61). Chcete-li to zažít, držte se mě a já už najdu způsob, jak vám potřebné milosti vyprosit.

Nikdy neztrácejte důvěru v Boha a svými životními postoji i slovem šiřte radostné poselství Vánoc: „S Ježíšem přišla na svět láska, kterou žádné zlo nedokáže zničit.“ Mějte se hezky.

Marie, matka Spasitele

Zdroj: kázání otce Tomáše o Slavnosti Narození Páně 2022

Milé děti,

dnes večer se na zemi společně radujete z narození Ježíše, který přišel na svět z nebe, abyste nikdy nepochybovaly, že Bůh má otcovské srdce, že nebe existuje a je vám blíž, než se může na první pohled zdát.

Když jsem žil na světě já, dostal jsem od nebeského Otce za úkol starat se o malého Ježíše a jeho matku Marii. Bylo to krásné, někdy veselé a jindy dramatické dobrodružství. Nedokážu vyjádřit slovy, co jsem cítil při pomyšlení na svou odpovědnost. Vždyť Ježíš byl tak zranitelný!

Když ho na příkaz jeruzalémského krále Heroda hledala v Betlémě tajná policie, musel jsem Ježíše na několik let schovat do bezpečí za hranicemi naší země. Kolik dětí prožívá se svými rodiči těžký úděl uprchlíků i ve vaší době! Nebe vám kvůli nim zpívá píseň vděčnosti, protože jste jim dovolili ohřát se u vašeho ohně a rozdělili jste se o svůj chléb, hračky, střechu nad hlavou i místo ve školách.

Věřte mi, že všichni opravdoví rodiče milují své děti, snaží se je vychovávat a chránit a nejraději ze všeho se dívají na jejich šťastné oči. Také Ježíšovy oči ke mně mluvily mnohem dřív, než se to naučila jeho ústa.

Vidím z nebe, že někteří rodiče ve vaší zemi pláčou, protože nemají dost peněz, aby svým dětem koupili vánoční dárek, jaký najdou pod stromečkem jejich spolužáci. Jiní se zase trápí tím, co všechno nestihli udělat pro vytvoření dokonalé vánoční atmosféry ve svém domově. Rozumím jim. Taky jsem měl v oku slzu, když jsem musel svou manželku před porodem nouzově ubytovat ve stáji se zvířaty. A nemyslete si, že tam někdo před naším příchodem uklízel! Ale novorozenému Ježíškovi to nevadilo. Když zrovna nespal, koukal na nás s Marií svýma hlubokýma očima, ve kterých jsme četli tento vzkaz: „Maminko a tatínku, mám vás rád. Netrapte se zbytečnostmi!“

Milé děti, kéž by se vám v těchto svátečních dnech podařilo předat podobný vzkaz vašim rodičům!

A nezapomeňte na to ani později, až přejde pár desítek let, vy vyrostete a postavíte se na vlastní nohy. Budete mít spoustu starostí, moře práce, hodně kamarádů a málo času. Tehdy budete v pokušení zapomenout, že vaši rodiče stále čekají, až budou moci číst vzkaz lásky z vašich očí, které znají lépe než kdokoli jiný na této zemi. Možná se vám bude dařit dobře vydělávat, a tak o vaše dárky pod stromečkem nouze nebude. Ale co to bude platné, když svým starým rodičům nedopřejete to nejcennější – laskavý pohled z očí do očí.

Čas života na zemi jste všichni dostali k tomu, abyste se naučili milovat, a tak se připravili na setkání s věčnou Láskou, kterou je Bůh. Každá mše svatá, kterou dobře prožijete, i vaše osobní nebo rodinná modlitba vás na této cestě vede kupředu. Já na vás budu v nebi také pamatovat a modlit se s vámi. Mějte se hezky.

Josef z Nazareta

Zdroj: kázání otce Tomáše při půlnoční mši 2022