dnes se obracím na vás, kteří při bohoslužbách v našem kostele postrádáte rytmickou liturgickou hudbu. Při vší úctě ke kancionálové klasice i já si někdy moc rád z plných plic zpívám chvály jen tak s kytarou v ruce. Nástrojů a stylů vhodných k modlitbě máme na výběr hodně. Jak praví Písmo: Chvalte Boha v jeho svatyni… Chvalte ho hlaholením trub, chvalte ho harfou a citerou, chvalte ho bubnem a tancem, chvalte ho strunnými nástroji a flétnou, chvalte ho cimbály, co zvučně chřestí. Vše, co má dech, ať chválí Hospodina! (Žalm 150)
Pokud vás Pán obdaroval křesťanskou vírou a hudebními talenty, přemýšlejte, prosím, jak a s kým byste u nás své schopnosti mohli zapojit do Boží oslavy. Přitom ale zůstaňte pokorní a ptejte se zkušenějších, co je a co není pro určité příležitosti vhodné. Nebojte se. Nemusíte objevovat Ameriku. Už mnoho lidí šlo touto cestou před vámi. A pokud vůbec netušíte o čem mluvím, poslechněte si pár příkladů na videu z kapucínského kostela v Bratislavě.
Jo a jestli nerozumíte textům, učte se slovensky. 🙂
letní měsíce bývají na rokytnické faře zvány „dobou gastronomického experimentování“. Může za to jednak omezený provoz školní kuchyně, ale také zeleninová úroda na zahradě a volnější rytmus každodenní práce.
Jak je vidět na sérii následujících obrázků, vaření se nebojím a docela mě tato činnost baví. Přesto bych byl rád, kdybych se v ní cvičil jenom přes týden a v neděli se i nadále držel osvědčené praxe společného stolování s vámi. Za ideální považuji nedělní návštěvu v rodině (domácnosti), která mě pozve, tak jednou, dvakrát ročně. Po sedmi letech ve farnosti už přitom nejde o seznamování jako spíš o příležitost k naslouchání vašim aktuálním životním zkušenostem.
Jako kněz jsem odpovědný za přípravu duchovního pokrmu pro vaše duše. Rozhovory, které spolu při různých příležitostech vedeme, jsou potřebné, aby se moje rozjímání a kostelní promluvy nevznášely v oblacích, ale smysluplně osvětlovaly životní realitu našeho společenství. Totéž platí o přímluvné modlitbě, kterou vám těžko můžu nabídnout, pokud mi svoje potřeby nesvěříte.
Cisterciáci jsou muži a ženy žijící v katolických mnišských komunitách podle Řehole sv. Benedikta. Drží se důsledně tradičního hesla: Modli se (bez přestání) a (manuálně) pracuj. Vznik cisterciáckého řádu se datuje do roku 1098 ve Francii. Nové kláštery plné mladých lidí se potom velmi brzy rozšířily po celé Evropě (u nás např. moravský Velehrad či Osek na severu Čech). V současnosti fungují v České republice dva historické kláštery běžné observance – Vyšší Brod (muži) a Předklášteří u Tišnova (ženy) – plus dvě nedávno založená opatství tzv. trapistů, tj. přísnější větve stejného řádu – Nový Dvůr u Toužimi v Západních Čechách (muži) a Poličany (ženské Opatství Naší Paní nad Vltavou asi 60 km jihovýchodně od Prahy). V posledně zmíněném klášteře tráví otec Tomáš tento týden čas svých duchovních cvičení. Modleme se za něj, aby Pán do hloubky zasáhl, očistil a posvětil jeho kněžské srdce.
Přinášíme vám dnešní kázání otce Tomáše z dopolední mše svaté ke cti sv. Roberta, Albericha a Štěpána.
Sestry a bratři, na teologické fakultě v Olomouci visel svého času velký plakát s fotografií Alberta Einsteina a jeho citátem v angličtině, který by se dal přeložit takto: „Chci znát Boží myšlenky. To ostatní jsou detaily“ (I want to know God’s thoughts. The rest are details).
Tak se vyjadřuje vědec, který ví, že se ve snaze o poznání podstatných zákonitostí přírody nesmí zastavit u pozorovaných jevů, ale potřebuje vystoupit na vyšší úroveň, takříkajíc do Boží mysli, aby tam zaslechl základní partituru, podle níž až do konce času probíhá dílo stvoření.
To je jistě naprosto správná intuice, ale její uskuteční je vyhrazeno lidem duchovním, mystikům a světcům. Jejich zkušenost nás učí, že Bůh Otec ve skutečnosti vyslovuje ve věčném tichu Trojice jen jedinou myšlenku; jen jediné Slovo, kterým je jeho božský Syn.
• Skrze Něho se děje vše ostatní.
• Skrze Něho a pro Něho jsou všichni tvorové povoláni k bytí.
• Skrze Něho a s Ním a v Něm zní sláva Věčného do světa viditelného i neviditelného.
• Skrze Něho máme naději na život věčný.
Slovu, kterým je Syn, smí naslouchat lidská duše, pokud se nechá očistit od hříchů a vydrží mlčky čekat na den, kdy jí Bůh nabídne svou láskyplnou přízeň. Potom jí nebude nijak zvlášť těžké odpovědět Pánu láskou, která se mu dává bezvýhradně k dispozici; láskou z celé duše a ze vší síly, jak žádá Mojžíš (srov. Dt 6, 5).
Touto cestou šli také svatí otcové Robert, Alberich a Štěpán z opatství v Cîteaux. Ve své touze po důvěrném poznání Boha a sjednocení s jeho srdcem následovali s obnovenou horlivostí řeholní pravidla sv. Benedikta. Pán jim požehnal a podle slov evangelia rozhodl, aby vznikající řád cisterciáckých mnichů a mnišek přinášel v církvi trvalé plody (srov. Jan 15, 16).
Mnišské komunity rozvětvené cisterciácké rodiny dodnes ukazují lidem různých stavů, že je možné propojit jednotlivé aspekty našeho pozemského života v krásnou harmonii plnou radosti a vnitřního pokoje. Děkujme Bohu, že také skrze nedávno založené Opatství Naší Paní nad Vltavou s velkým domem pro hosty připomíná obyvatelům naší sekularizované vlasti, proč jsme na zemi.
Katechismus k tomu říká, že jako lidé „jsme na zemi proto, abychom milovali Boha a jednou s ním byli věčně šťastní v nebi“ (Youcat, otázka č. 1).
Milé sestry mnišky, ve svátek otců Zakladatelů vašeho řádu se Pán Ježíš obrací zvláštním způsobem také ke každé z vás:
„Nazývám tě svou přítelkyní a uvádím tě do ticha svého paláce, protože ti chci dát poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Tak bude v tvých očích zářit plnost mé radosti a tvoje láska dokáže v modlitbě obejmout všechny lidi – blízké i vzdálené“ (srov. Jan 15, 11.15).
Co říkám vám, říkám všem: „Zůstaňte v mé lásce“ (Jan 15, 9).
