Milí farníci, kteří máte ve své rodině nemocné a pohybově omezené seniory, je chvályhodné, když jim všemožně pomáháte, aby mohli trávit stáří co nejdéle doma. Je to konkrétní projev lásky a v případě vlastních rodičů také spravedlnosti. Pán Ježíš nás učí, že nejen chlebem žije člověk, ale každým slovem, které vychází z Božích úst. Proto si velmi vážím také toho, když svým věřícím příbuzným obětavě pomáháte dostat se v neděli na mši svatou. Také technická pomoc s naladěním televizního nebo rozhlasového přenosu bohoslužby a jiných pořadů náboženského vysílání (Radio Proglas, TV Noe) představuje pro duši trpícího křesťana přímo balzám.

Moje kněžská starost o nemocné farníky občas naráží na určité nepochopení, které mě vede k sepsání následujících řádků.

Na prvním místě bych chtěl ujistit vás, nemocné a staré, že svou prosbou o návštěvu pana faráře rozhodně neobtěžujete! Naopak! Vím, jak důležitá může návštěva kněze být. Vždyť kdo jiný vám zprostředkuje osobní setkání s Kristem? To platí i pro ty z vás, kdo jste dříve nepatřili mezi nejhorlivější věřící. Vždyť právě v čase nemoci dává Bůh člověku jedinečnou příležitost k revizi života, k modlitbě a ke smíření. To však předpokládá, že se nemocný setká s knězem, dokud má ještě jasné myšlení. Kněz přináší do domu nemocného slovo povzbuzení a ochotu naslouchat. Vrcholem takové návštěvy bývá svaté přijímání, zdroj útěchy a duchovní síly. V případě velmi závažných onemocnění, plánovaných těžkých operací nebo i jen z důvodu vysokého věku je vhodné žádat navíc svátost pomazání nemocných. A to i opakovaně. Existují případy, kdy Bůh daroval někomu tímto způsobem nejen duchovní, ale i tělesné uzdravení. Vždycky nás však bere do své otcovské náruče a vnitřně pozvedá. 

Vy, kteří o nemocné věřící pečujete, byste měli vědět, že svátosti církve přinášejí vašim blízkým mimořádnou posilu a povzbuzení v těžké situaci. Výrazně podporují jejich léčbu i celkový psychický stav. Je proto naprosto neopodstatněný předsudek, že kněze je třeba volat do domu teprve k umírajícímu (pokud vůbec). V takovém případě totiž k setkání většinou nedojde z pochopitelného nedostatku času. Velmi mě mrzí, když se o nemocných dovídám na faře až od pozůstalých, kteří se ospravedlňují slovy: „Nechtěli jsme ho strašit.“ Je jasné, že smrt musí také jednou nastat a je dobře být na ni připraveni. Osobně bych nechtěl být v kůži člověka, který přijde před Boží soud, aniž by se pořádně modlil a dal najevo svou víru v Krista a jeho církev.

V nemocnici na Malém Valu (Kroměříž) mě kdysi velmi potěšilo toto setkání: Pacientka, kterou jsem tehdy navštívil, zrovna podřimovala. Když si mě všimla, řekl jsem jí, že jsem kněz a že nosím nemocným Pána Ježíše. Žena se usmála na znamení, že pochopila, a řekla: „Tak to seš hodné.“ 🙂 Zvažte tedy, prosím, zda právě vy nemáte ve svém okolí nemocného člověka, který zůstal bez duchovní pomoci a dejte mi o něm vědět. Pokud ne, pravděpodobně se vám budou tyto informace hodit v budoucnu. Dlouhodobě nemocné navštěvuji podle potřeby, většinou však 1x za měsíc. V naléhavých případech můžete na faru přijít nebo telefonovat kdykoli. Návštěvu kněze zbytečně neodkládejte. Nic se za ni neplatí. V případě hospitalizace se obracejte buď na duchovní, kteří do dané nemocnice docházejí, nebo na svého domácího faráře.

S přáním dobrého zdraví
otec Tomáš, farář

Milí farníci, mám radost, že jsme překročili práh roku 2018 v míru a máme řadu důvodů k naději, že se nám letos bude dobře dařit. Kéž nám Bůh naslouchá, když ho denně prosíme o vezdejší chléb a také o budoucnost založenou na velkorysém odpuštění křivd a odhodlání statečně bojovat se lží a nenávistí (viz modlitba Otčenáš).

Naše budoucnost na této zemi je do značné míry závislá na mladé generaci, které bychom měli věnovat více pozornosti. V souvislosti s tématem letošní vatikánské synody proto volají katoličtí biskupové v čele s papežem Františkem po intenzivnějším dialogu s mladými lidmi.  Vy starší si ještě vzpomenete na dobu komunistické totality, kdy se mnozí vzdělaní lidé cítili z politických důvodů nuceni s bolestí v srdci opustit rodné Československo a hledat své štěstí na západ od našich hranic. Považuji za velmi znepokojivé, že téměř 30 let po pádu železné opony začínám od dnešních mladých lidí znovu slýchat o jejich touze opustit Českou republiku a jít trvale žít a pracovat do zahraničí. Bohužel nejde o ojedinělý případ. Je proto na čase, abychom se my starší – dokud ještě neseme hlavní díl odpovědnosti za veřejné dění – začali tímto jevem vážně zabývat. Troufnu si říct, že ochrana hrdosti našich dětí na jejich vlast, by nám měla všem ležet na srdci více než ochrana vnějších hranic proti nezvaným migrantům z ciziny! Pokud se nám totiž nepodaří vybudovat v srdci Evropy společnost, ve které bude pro mladé Čechy a Moravany radostnou  samozřejmostí zapustit kořeny, zbytečně budeme posilovat hlídky na lodích ve Středozemním moři.

Sestry a bratři, zlepšily se v tomto směru vyhlídky České republiky po nedávných volbách do poslanecké sněmovny?

Domnívám se, že ani v nejmenším. Právě tyto volby totiž navzdory našim modlitbám výrazně posílily moc těch, kteří se nestydí nostalgicky vzpomínat na výdobytky socialismu, veřejně lhát a poslaneckou imunitou zakrývat nečestné obchodní praktiky. A k tomu ke všemu dosud sedí na pražském Hradě muž, který je s touto situací spokojený. A nejen to. Místo aby vahou svého úřadu pomáhal kultivovat veřejnou debatu, podkopává Miloš Zeman dlouhodobě práci pedagogů a vychovatelů tím, že nezná pojem omluva, slušnost, ani odpuštění.

Až za pár dní opět půjdeme volit, dobře si rozmysleme, co vlastně děláme! Ptejme se inteligentních mladých lidí v našem okolí na jejich názory i na jejich preference mezi prezidentskými kandidáty! Jde přece hlavně o jejich budoucnost (pokud se rozhodnou tady zůstat).

Požehnaný nový rok!

Kdo z kandidátů je favoritem pro první kolo volby pro otce Tomáše? Pavel Fišer (hlasovací lístek č. 3)

Radostná oslava Narození Ježíše Krista je podstatou Vánoc. Je to svátek pro všechny, kdo poznali a uvěřili, že nekonečně milosrdný Bůh – náš Stvořitel a dárce života – jde po cestách této země s námi. A protože zpěv koled o betlémských událostech je naší národní tradicí, vítáme v těchto dnech v kostelích každého, kdo si nepřeje stát stranou, ale chce k vánoční oslavě připojit svůj hlas.  

Vánoce v katolické církvi začínají na Štědrý večer, který s sebou obvykle přináší krásné chvíle pro děti i dospělé. Nezbytnou podmínkou naší štědrovečerní radosti nejsou ani dárky pod stromečkem, ani hory jídla a cukroví. Tou podmínkou je naše vzájemná láska. Učme se ji proto nejen štědře dávat, ale i přijímat.

Nezavírejme svá srdce do ulity lhostejnosti vůči svému okolí! Pracujme společně pro krásnější rodinu, obec i vlast!

Nezavírejme svá srdce ani před Láskou Boha, který v betlémských událostech znovu přichází prosit o místo v našem světě!

Malý Ježíš položený v jeslích sice na první pohled vypadá jako velmi chudý poutník, ale když jej přijímáme za svého Spasitele, získáváme podíl na jeho mimořádném bohatství, o které se s lidmi přišel rozdělit.

Vánoce křesťanů trvají přibližně dva týdny. Zahrnují svátek Svaté Rodiny (letos neděle 31.12.) a vstup do nového roku pod ochranou Bohorodičky Panny Marie (1.1.). Celá doba vánoční skončí krátce po tříkrálové bohoslužbě o slavnosti Zjevení Páně (6.1.). Tento druhý vrchol svátečního času nám připomene, že Ježíše hledali s nadšením pro věc i vzdělaní mudrci z dálného Východu. To nám Evropanům ukazuje, že nejsme středem světa a pokud si doma budeme chtít uhájit hodnoty křesťanské civilizace, měli bychom si vzít z dávných mudrců příklad.

Požehnané Vánoce nám všem přeje
otec Tomáš