Od lidí, kteří se Bohu vzdálili, často slyším, že prý přestali věřit proto, že se zklamali, nebo proto, že se nenaplnilo jejich očekávání, když necítili nějaký užitek ze své zbožnosti. Je mi líto, ale takoví lidé měli asi hodně mylnou představu o Bohu. Udělali si z něj služebníčka, pomocníčka svého štěstí. Vůbec neobjevili jeho velikost a asi je ani nenapadlo, že největším štěstím člověka je stát na Boží straně, být v jeho službě, objevovat jeho velikost, stavět ho výš než sebe, dávat mu přednost před sebou. Naopak, kdo objevil Boha, který podle slov Bible je Láska, ten po Bohu touží, ten ho chce.

Kdysi jsem se ptal jednoho snoubence, který měl problém uvěřit v Boha: Co je pro tebe láska, produkt tvého srdce, nebo něco, co tě přesahuje a je bez hranic, ale naplňuje tvé srdce? Jasně prohlásil, že láska je nekonečná. Tak mu říkám: právě nekonečné lásce říká Bible Bůh. Když se jí otevřeš a budeš milovat nezištně, bude v tobě sám Bůh. Neuvidíš ho, ale zakusíš. Tento objev, tuto zkušenost potřebuje každý z nás. A není těžké ji udělat. Může to zkusit každý z vás. Stačí dělat skutky lásky naprosto nezištně. Když miluješ, Bůh, který je Láska, je přímo v tobě a skrze tebe dokonce působí, ty jsi jeho spolupracovníkem a máš podíl na uzdravování světa, na budování Božího království na zemi.

(…) 

Využijme prosím adventní dny k tomu, abychom denně otevírali své oči a uměli vidět spoustu příležitostí ke skutkům nezištné lásky, jako je odpuštění či upřímná pomoc i cizím lidem, ochota trpělivě naslouchat, věnovat čas, předpokládat dobré úmysly, či jen pozdravit člověka, kterého nepotřebujeme, dát druhému přednost ve dveřích nebo na silničním přechodu, ohleduplně pustit před sebe jiné auto…

Denně máme mnoho příležitostí, abychom nechali vstupovat Boha do našeho světa skrze skutky nezištné lásky.

Celý text pastýřského listu

Milovaní bratři,

kteří jste připraveni přijmout biskupské svěcení, chtěl jsem k vám mluvit od srdce a bez papíru, ale když sdělovací prostředky chtěly mít text dopředu, budu se muset aspoň trochu držet papíru, který jsem už odevzdal. (…)

Oba víte, co znamená pracovat ve vedení diecéze. Co se po svěcení změní? Práce vám neubude, změní se však vaše priority. Co bude hlavním úkolem? (…) Biskup má především hlásat evangelium, které se týká konkrétních lidí, ale zároveň, je-li Boží slovo přijato do života, ovlivňuje celou společnost, které přináší naději. (…)

Sestry a bratři, biskupské svěcení je velká událost, ale není větší než křest, který jste přijali všichni. I pro biskupa je život ze křtu základem pro osobní spásu, pro vstup do Boží slávy. Křest dostal pro sebe. Biskupské svěcení k službě pro vás, a s tím i zodpovědnost za vás. Ani nejlepší biskup však nedokáže v diecézi udělat žádné velké dílo bez dobrých spolupracovníků. Prosím vás tedy o živou spolupráci na budování církve ve spojení s biskupy a prosím vás; také o modlitby za ně. Čím více milostí jim vyprosíte, čím lepšími biskupy budou, tím více užitku budete mít z jejich služby i vy.

V evangeliu zazněl Ježíšův povzdech: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo.“ Vidíme to i v naší diecézi. Mám radost, že světím dva biskupy, ale zvláštní je, že letos jsem světil jen jednoho kněze. Kněžská povolání jsou dary, které je třeba vyprosit. Ale máme-li prosit pravdivě, musíme také podpořit zdravé rodiny a mít dost dětí, aby měl Bůh koho volat. Děkuji všem, kteří se obětují pro rodiny a pro děti. Děkuji všem, kteří i při volbách dají své hlasy takovým politikům, kteří podporují rodiny založené na nerozlučném manželství muže a ženy, ochotné velkoryse přijímat všechny počaté děti, politiky, kteří mají odvahu chránit každý lidský život od jeho početí, až do přirozené smrti. Děkuji všem, kteří se aktivně zapojují do života svých farních společenství. Děkuji za vaši hojnou účast, která je příslibem dobré spolupráce. Děkuji za vaše modlitby i jménem našich svěcenců.

Celý text kázání otce arcibiskupa Jana

FOTOGALERIE

Na svém společném zasedání poděkovali tento týden čeští a moravští biskupové organizátorům a účastníkům Národního pochodu pro život a rodinu, který proběhl 22. dubna 2017 v Praze. V souvislosti s touto akcí naši pastýři otevřeně deklarovali stanovisko katolické církve k rodině v české společnosti. Podrobnosti naleznete v přiloženém prohlášení.

Rodina je naším bohatstvím (prohlášení ČBK 2017)

Drazí bratři a sestry,

vstupujeme do doby velkého postu, času mimořádných milostí, které jsou spojeny především s obrácením a pokáním. Ptáme se: jaké obrácení se od nás očekává? Za co máme dělat pokání?

Celý text pastýřského listu arcibiskupa Jana

Čas se naplnil. Advent nás přivedl k Vánocům. Adventní očekávání prohlubovalo naši touhu. Čím více jsme pociťovali jakékoliv osobní či společenské tísně a zloby, omezenost či neschopnost, tím více jsme vkládali naději do Spasitele. Dnes se můžeme radovat z jeho příchodu, jako se radovali andělé i prostí pastýři v Betlémě. Hledíme na malé dítě v jeslích, v němž se skrývá mocný Bůh viditelný jen očima víry a čistým srdcem. Mnozí jej tehdy v Betlémě nepoznali, ale těm kteří jej přijali, dal moc stát se Božími dětmi. I dnes zůstává jeho příchod pro mnohé zahalený do představ povrchní lidové tradice a pozlátka vánočních dárků. On však i dnes přichází jako mocný Bůh a skutečný Zachránce pro ty, kteří jej jako takového přijmou, kteří mu dají důvěru a spolehnou na něj.

Celý text pastýřského listu arcibiskupa Jana