Archiv rubriky: Slovo biskupa

Mons. Jan Bosco Graubner
případně další čeští a moravští biskupové

Naplánujme si jednu hodinu týdně v adoraci

Drazí bratři,

současná pandemická opatření znamenají, že je možné, aby na veřejné bohoslužbě byl pouze celebrant + max. 1 osoba (+ ti, kteří zajišťují bohoslužbu a její přenos). Jde o dočasné, avšak maximální omezení kontaktů mezi lidmi. Toto se netýká bohoslužeb uzavřených skupin lidí (klášterní komunity, mše na biskupstvích apod.). Pohřby a svatby mají dovolený počet účastníků 10. Všude je třeba jednat bez úzkostlivosti, ale zodpovědně a se zdravým rozumem minimalizovat riziko nákazy. 

Ke stažení:
celý text dopisu arcibiskupa Jana
adresovaného farářům

Ve společenství lásky

Drazí bratři a sestry,

s radostí děkujeme Bohu za možnost se po dlouhé době izolace znovu sejít ve společenství ke slavení liturgie. Slavíme veliké tajemství naší víry, slavíme Nejsvětější Trojici. V Ježíši Kristu nám Bůh dal poznat, že on, který je láska, žije ve společenství, ve společenství lásky. Kde je láska, tam musí být milující i milovaný. Kde je dokonalá láska, je dokonalé darování se i přijetí. Můžeme říci, že Otec je ten, který se cele daruje Synovi. Syn je prázdný od sebe a je plně pro Otce, kterého bezvýhradně přijímá. Jejich vztah, láska mezi nimi, je Duch Svatý. Toto tajemství víry je nejen charakteristickým znakem křesťanské víry, ale i křesťanského života. Před týdnem jsme oslavili Seslání Ducha Svatého. Prvotní církev začala žít, když přijala Ducha Svatého, když on začal v učednících působit – milovat. Církev – tajemné tělo Kristovo – to je Kristus sám přítomný ve světě. Když se věřící shromažďují v Ježíšově jménu, je církev vidět, jde o zjevování Boha světu. Lidé kolem nás mají možnost vidět ve shromáždění věřících znamení Kristovy přítomnosti, ba pokud přijdou mezi nás, mají možnost setkat se s Kristem uprostřed nás. Omezení minulých týdnů nás díky koronaviru zahnalo do izolace. Děkuji všem, kteří zprostředkovali spojení věřících k modlitbě a mši svaté aspoň prostřednictvím moderních technologií, i těm, kteří konali pobožnosti v rodinách. Nyní však, když je to možné, je třeba se vrátit do kostelů. Jak řekl papež František, to byla církev, která se ocitla ve složité situaci, kterou Pán dopouští, ale ideálem církve je svátostné společenství lidí, a to stálé. Kéž nás Pán naučí důvěrnosti, niternému přátelství s ním, avšak v církvi, se svátostmi a spolu se svatým lidem Božím. Padají omezení počtu účastníků na bohoslužbách. Ukažme, prosím, že naše touha po účasti na mši svaté byla pravdivá a využijme každé příležitosti „být u toho“, když se církev schází ke slavení svaté liturgie i ve všední dny. Nepřestaňme však se společnou modlitbou v rodinách. Nyní je před námi úkol přivést i ty, které ještě ovládá strach, nebo pohodlí, zpět do společenství k hlubšímu prožívání mše svaté v kostele. Děkuji všem, kteří se v tom budou osobně angažovat trpělivým zvaním a vytvářením živých společenství víry, kde bude možné zakoušet radostnou přítomnost Ježíše uprostřed nás. Děkuji každému z vás, že se zapojíte.

Upřímně děkuji všem, kteří v době uplynulé zkoušky nechali v sobě milovat Ducha Svatého a zapojili se do služby lásky nemocným a ohroženým jak zdravotní a ošetřovatelskou péčí, tak zajišťováním nákupů a dalších služeb či zapojením se do mnohých programů, které pomáhaly překonat samotu opuštěných, či nabídli pomoc rodinám s dětmi, třeba s jejich výukou. Nezapomeňme na to, co jsme se v době zkoušky naučili, a pokračujme v aktivním budování dobrých vztahů a ve službě lásky. Dnes po mši svaté vděčně zazpíváme modlitbu: Bože, chválíme tebe. Kéž Duch Svatý, který dal život církvi, když naplnil srdce věřících a začal v nich milovat, nyní podobným způsobem obnoví církev v našich farnostech i v našich rodinách, aby byly věrnými obrazy společenství dokonalé lásky Nejsvětější Trojice. Děkuji všem, kteří nechávají Ducha Svatého v sobě milovat konkrétními dobrými skutky a tak potřebným odpouštěním, kteří se z lásky darují druhým a z lásky přijímají druhé takové, jací jsou. Děkuji všem, kteří tak osobně přispějí k obnově svých rodin i svých farností.

K tomu všem ze srdce žehná

arcibiskup Jan

Pozdrav k Velikonocům

Drazí bratři a sestry,

dnes, kdy píši tyto řádky (23.3.), nevím, jak se bude situace vyvíjet, jestli budeme slavit Velikonoce společně a bude se číst můj pozdrav. V tyto mimořádné dny se situace rychle mění a my jsme odkázáni spíše na rychlé vzkazy prostřednictvím e-mailu. Těším se na chvíli, kdy Vás budu zvát ke společnému děkování Bohu.

Dnes prosím: Vezměme tuto situaci tak, že nás rozšířenou nemocí zastavil sám Bůh, a ptejme se, co nám tím chce říci. Zastavil naši činnost a vnutil nám pracovní klid k soukromým duchovním cvičením a samotu, abychom si udělali čas na Boha a vychutnali si jeho přítomnost. Už ve Starém zákoně řekl Hospodin lidem mnohokrát, že nestojí o jejich dary, ale že chce je samotné. Dnes zastavil naši činnost a my těžko neseme například zákazy veřejných bohoslužeb. Chybí nám svátosti. Nechce nám tím Bůh říct, že od nás chce, abychom přestali s pouhým zvykem či plněním povinností? Abychom, až to bude možné, chodili na bohoslužby daleko častěji? Abychom přestali žít pro sebe a podle sebe, že od nás čeká úplné darování sebe Bohu? To nepřeháním. Darování se Bohu není jen pro kněze a řeholnice. Jde o odpověď pokřtěných na jeho dar nám. On za nás už přece život dal, když zemřel na kříži!

Co znamená vzdát se sebe? Nemá Bůh právo chtít, abychom se svobodně zřekli svých názorů a postojů, kritik a hádání, a pokorně přijali Boží slovo do našich skutků ve vší jeho náročnosti a sjednocování se v lásce s těmi, které pověřil, aby mohl být novým způsobem přítomen mezi námi? Zakusíme-li přítomnost Zmrtvýchvstalého uprostřed nás, když budeme v jeho jménu – v jeho lásce, prožijeme pravé Velikonoce a vítězný Kristus se dá poznat i mnoha lidem kolem nás. 

Současná situace ukazuje, jak svět bez lásky snadno propadá strachu, který se šíří jako pandemie a ochromuje život. Mysleme na biblické: Láska zahání strach. Otevírat se Bohu a nechat Boha milovat skrze nás je nejjistější cestou k vítězství nad strachem z nemoci i ze smrti samotné. Jestli se víra projevuje láskou, pak skutky lásky posilují velikonoční víru. Čím štědřejší budeme ve skutcích lásky, tím víc vyrosteme ve víře. 

Každému z Vás přeji pravou velikonoční radost, která vyrostla z Kristova vítězství i v nás samých a všem ze srdce žehnám.

arcibiskup Jan