ŽIVÉ SPOLEČENSTVÍ A SVĚDECTVÍ O ŽIVÉM KRISTU

Milé sestry a bratři,

do synodální práce se (v naší místní církvi) zapojilo přes pět tisíc lidí a potěšitelné je, že největší věková
skupina účastníků byla od 30 do 60 let. V tom vidím velkou naději.

Syntéza jednotlivých výstupů poukázala kriticky na řadu skutečností, ale taky ukázala velkou sílu touhy a ochoty nasadit se pro obnovu církve, či se aspoň připojit. Pro správné přijetí syntézy je zásadně důležitý postoj lásky, která se nebojí kritiky, ale dívá se do textu jako do zrcadla diecéze. Ne všechno se týká konkrétní farnosti nebo konkrétního kněze. Nesmíme všechnu kritiku vztahovat na sebe, ale ani nesmíme říkat, že všechno se týká jen jiných, nýbrž v pokoře se ptát, jestli se něco z řečeného netýká aspoň z části také mě. Nejednou se ukáže, že kněží i laici volají po stejné věci, ale chyba je někde v komunikaci či způsobu vidění.

Zásadní je otázka: Co ode mě žádá Bůh? Co bych z mé strany mohl udělat pro zlepšení? Musím trpělivě počítat s postupnými kroky a hledat spojence. (…)

Nesmíme při tom zapomenout, že metodou synodality se chceme řídit při všech dalších krocích, že nejde o demokracii, o názor většiny či vlivných lidí, ale o společné, stálé a pokorné hledání Boží vůle. Jednotlivé farnosti se od sebe někdy hodně liší, proto se budou lišit i jejich priority. Společným cílem je pro všechny živé společenství, které vydává svědectví o živém Kristu.

KE STAŽENÍ:
Celý text pastýřského listu arcibiskupa Jana

Drazí bratři a sestry,
slavíme Kristovo vítězství nad smrtí. Nejen nad jeho smrtí, ale i nad smrtí všech, kteří byli křtem ponoření do jeho smrti. Jedná se tedy o každého z nás. Rád to připomínám v této době, kdy kvůli pandemii covidu a válce na Ukrajině se mezi námi šíří pandemie strachu spojená se strachem ze smrti. Pro ty, kteří nepočítají s věčným životem, znamená snad opravdový konec a úplný zánik. Smrt nás opravdu obere o všechno, ale ne o spojení s Kristem. Přijdeme o život, o majetek, časem pak i o jméno, až odejdou ti, co nás znají. Zůstane nám jen to, co jsme vykonali z lásky, co jsme poslali do nebe před svou smrtí. To je sice pro radostné sváteční slavení téma vážné, ale je plné naděje. Svatí, kteří to pochopili, se snažili odstěhovat do nebe celý svůj majetek a shromáždit si tam velké bohatství. Arcibiskup Stojan říkával: Mám jen to, co jsem rozdal druhým z lásky k Bohu.

KE STAŽENÍ: Celý text pastýřského listu arcibiskupa Jana

Drazí bratři a sestry,
vím, že někteří nemáte rádi, když píši o církevních penězích. Já se k Vám v této postní době však obracím s pokornou prosbou o pomoc.

Víte, že stát vrátil církvím některé majetky a za některé dává finanční náhradu. Zato postupně přestává dávat církvím peníze na platy. Letos je to už jen 60 %. Některé nekatolické církve si zavedly pravidlo, že farnosti si musí zaplatit své duchovní samy. Jiné zavedly povinnost svých věřících odvádět církvi deset procent ze svých příjmů. My to nechceme dělat příkazem, ale musím Vás poprosit o štědrou pomoc. To, co zatím odvedou farnosti každým rokem na biskupství, stačí na necelé jedny měsíční výplaty. Další výplaty hradíme z toho, co vydělá hospodaření biskupství zvláště v lesích a v zemědělství. To však stačit nebude.

Od příštího roku zavedeme nový způsob Vašeho ekonomického zapojení. Pro letošek jen nahradíme velikonoční sbírku na bohoslovce, kterých je dnes v semináři opravdu málo, velikonoční sbírkou na platy duchovních. Prosím o Vaši štědrost. Zároveň nabízím těm, kdo by mohli využít potvrzení o daru církvi
ke snížení daně, aby svůj dar odevzdali ne v kostele, ale na farním úřadě, kde jim bude vystaveno potřebné potvrzení.

Děkuji Vám za poctivé prožívání postní doby i za Vaši štědrost a ze srdce žehnám celým Vašim rodinám

arcibiskup Jan

Bratři a sestry.

Přiznejme si, že (…) potřebujeme školu evangelia. Dejme si jen dva úkoly: Ráno se rozhodněme prožít den jako Kristovi vykoupení a poprosme o Boží pomoc. Večer spočítejme situace, kdy se nám to povedlo, případně promysleme situaci, kterou jsme dnes nezvládli, abychom další den mohli znovu začít. Kurz bude úspěšnější, když o své zkušenosti budeme často s někým mluvit… Děkuji každému, kdo do postní školy vstoupí, zvláště těm, kteří v minulých týdnech udělali zkušenost synodálních skupin a mají chuť společně pokračovat ve svatopostní škole. Přesvědčivý život vykoupených a zkušenosti uzdravení Boží láskou časem vtáhnou další lidi. Ukáže se, že jde o nejlepší cestu k překonání smrtící fragmentace společnosti a beznaděje pramenící ze ztráty důvěry.

KE STAŽENÍ: Celý text pastýřského listu arcibiskupa Jana

Milé sestry a drazí bratři.

V tyto dny často hledíme do betléma, který má kouzelnou atmosféru. I když se různá zobrazení v mnohém liší, jedno mají společné. Středem celé scenérie je vždy malé dítě. Všichni ostatní jsou méně důležití, nejen dospělí rodiče nebo vyparádění králové s bohatými dary, či sami zpívající andělé. To malé dítě je ze všech nejchudší, nemá nic, jen plenky, a přece je důležitější než všichni. Každému se líbí ta tichá harmonie a pohoda svaté noci. Nejeden z nás si ji spojuje s dětskou představou rodinné idylky. Ta ideální atmosféra však není pohádková. Podobnou je možné zakusit v mnoha rodinách, v nichž vládne láska a pokora.

KE STAŽENÍ:
celý text pastýřského listu arcibiskupa Jana