aneb adventní zamyšlení otce Tomáše

V rámci předvánoční besídky základní školy Rokytnice se náš kostel ve středu 12. prosince opět po roce zaplnil hosty do posledního místa. Pod vedením učitelek zpívaly jednotlivé třídy pěkné písničky a připomínaly myšlenky o smyslu adventu a vánočních tradic v České republice. Atmosféra byla sváteční, někdy rozverně veselá, jindy až dojemně krásná. Na tvářích všech přítomných bylo vidět, že Vánoce jsou pro nás bez ohledu na náboženské vyznání dobou velmi důležitou. Věřící křesťan však zároveň těžko mohl necítit bolest nad tím, jak mnoho našich současníků zaškatulkovalo biblické poselství o narození Spasitele do kategorie historického kulturního dědictví. Ježíšek vystupující výhradně jako profesionální Dárkonosič není ani trochu podobný skutečnému Mariinu Synu, jemuž dodnes věnují miliony lidí po celém světě svoji důvěru a který se z lásky k nám dává nalézt v Eucharistii. Nepochybuji o tom, že skutečný Ježíš byl při vánoční besídce „doma“ a žehnal ze svatostánku našim nejmenším. Vánočně laděné setkání tolika lidí postrádajících osobní zkušenost s živým Bohem je pro naše farní společenství důležitou výzvou, abychom nebyli zahledění do sebe a začali skutečně uvažovat víc misijně. 

Před koncem programu vánoční besídky zazpívaly děti z náboženství a zaznělo následující slovo pana faráře:

„Milí rodiče, prarodiče a přátelé naší základní školy, hodina sdílené radosti, kterou si pro vás v tomto adventním čase připravili naši žáci pod trpělivým vedením pedagogického sboru se blíží ke konci. Svátky narození Ježíše Krista už stojí přede dveřmi. Je na místě si přát nejen hodně zdraví a vánoční pohody, ale také rostoucí pochopení pro hodnotu rodiny skrze intenzivní prožívání vztahu rodičů k dětem a dětí k rodičům. Před několika dny se v Rokytnici narodilo děvčátko jménem Rozárka. Čekání na takovou událost jste mnozí zažili ve svém domě vícekrát. Také čtyřnásobná maminka Jana Murinová nám teď ústy několika dětí připomene, co zkušenost těhotenství může přinést do vztahu člověka s Bohem.“

Pán nám požehnal čtyřmi dětmi. Pozoruji, jak mě každé těhotenství v něčem proměnilo. To první ze mě učinilo matku, poprvé jsem uviděla dvě čárky na testu, poprvé jsem radostnou novinu tiše oznamovala manželovi, poprvé jsme o našem tajemství věděli tři měsíce jen my a Bůh. Poprvé jsem zakoušela, že těhotenství, vývoj miminka opravdu nemám plně ve svých rukou. Že mě tak Bůh učí odevzdat se mu cele, přijmout toho, kdo přijde, přijmout to, co přijde – nepříjemné nevolnosti, euforické nálady a v posledních měsících strach z porodu. V každém mém těhotenství mě Bůh v této zkušenosti posunul dále a prohluboval moji proměnu. Za to ho velmi chválím a děkuji, hlavně když se dívám na své děti. Pán je stvořil, aby měl koho milovat a důvěřoval nám, že je budeme milovat spolu s ním.

Celý text Kaštánku 2018/12

Určitě jako každého nás zajímalo, jak to chodilo dříve, jak vypadala sametová revoluce, jaké to bylo žit za války či za dob komunismu. Mě samotnou zajímalo, jak lidé reagovali na událost, která se stala přesně před 100 lety. A to vznik Československé republiky. Začala jsem po tomto tématu více pátrat a přišla jsem na to, že bych mohla zjistit více v zápiscích farních kronik. Ve farních kronikách je několik informací, se kterýma bych se ráda s vámi podělila.

18.10.1918 Už 14 dní proskakovaly neurčité zprávy o chystaných událostech .Rakousko-Uhersko dokonávalo. Na všech frontách se jevila jakási zmalátnělost. Od té doby co Bulhaři kapitulovali , bylo jisto, že konec je neodvratitelný.

27.10.1918 Ráno sdělil starosta citovský Štěpán Netopil soukromně faráři, že byla prohlášena v Praze republika československá.Farář po mši svaté sdělil lidu že je konec válce a vyzval přítomné ke zpěvu písni Te deum a Kde domov můj. Také požádal o společnou modlitbu a poděkovali Bohu.Zatím se novina velmi rychle rozšířila . Na mnoho domech byly vyvěšeny trojbarevné prapory slovanských barev.

7.11.1918 Mládež vedená nerozvážným Janem Tesaříkem posbírala ze škol a soukromých domu obrazy císaře Františka a Karla a večer je spálila.

Zatím pozvolna se vraceli vojáci z fronty domů. V uniformách ale třeba taky ve zbroji. Když se vraceli z Brodeckého nádraží cestou rozbili 2 okna na brodecké faře. Vojáci byli odvyklí od práce i kostelu. Jejich řeči byly přímo rouhačné. Pomalu se však uklidňovali.

Tento rok celou Evropu postihla „Španělská chřipka“ dokonce i u nás si vyžádala několik obětí.

Rok 1919 První rok svobody českého národa nepřinesl vyplnění našich tužeb. Válka sice oficiálně skončila ale na Rusku a Ukrajině a Polsku se stále válčilo. V Německu zuřila občanská válka. A Slovensko usilovalo o odtržení od Česka a připojení k Maďarům. O to bojoval Slovák A. Hlinka, který byl při své cestě zadržen a dopraven do Podolí u Prahy do sanatoria.

Kdekterý úředník či kněz, co doma nebyli k ničemu, se hrnou na Slovensko je ozářit kulturou. Mezitím v Praze po stržení Mariánského sloupu, se zabírají kláštery, vyhazují se ze škol kněží, vyhánějí klášterníky, kněží chodili ve vousech, nosili kravaty a limce jako laikové, prostě kulturní boj. To samé se dělo i na Slovensku .

Podle těchto záznamů jde poznat, že každý člověk prožíval danou situaci jinak. A né všichni lehce akceptovali konec staré monarchie. 🙂

Terezka Smětalová

Celé vydání Kaštánku 2018/10

Naše farní rodina se letos poprvé připojila k akci Noc kostelů, která se uskutečnila v pátek 25. května. Hlavní program se odehrával v Rokytnici, zatímco v Brodku a Citově byly farní kostely veřejnosti alespoň zpřístupněny. Ve svátečně vyzdobeném kostele sv. Jakuba Staršího se sešlo asi 120 návštěvníků všech generací, věřících i těch, kdo se s křesťanstvím setkávají jen okrajově, nebo vůbec. Součástí akce byla komentovaná mše svatá doprovázená zpěvem místní dětské scholy, která byla díky výkladu pozorně sledována i tou „nevěřící“ částí účastníků. V komentované prohlídce kostela byli pak přítomní seznámeni s bohatou historií kostela, která se píše už více než 700 let, váže se na historii obce a zaznamenala těžká období válek a dalších nepřízní osudu i léta odstraňování následků a budování kostela až do dnešní krásné podoby. Součástí prohlídky bylo seznámení s vnitřní výbavou kostela, kde je řada cenných obrazů, soch a dalších uměleckých předmětů, z nichž nejcennější je kamenný gotický reliéf sv. Jakuba Staršího z r. 1495. V kostele dnes najdeme kopii původního reliéfu, protože originál (značně poškozený nepříznivými povětrnostními podmínkami) byl po roce 2000 přemístěn do Arcidiecézního muzea v Olomouci.

K prohloubení svátečního pocitu přispěl i koncert žáků ZUŠ Přerov z Rokytnice a okolí. Během večera byl dán účastníkům prostor k zapálení svíčky před oltářem na podporu vlastního úmyslu (prosba, poděkování, odpuštění) a modlitby, nebo jen tichého zamyšlení v této výjimečné atmosféře. První Noc kostelů v Rokytnici proběhla úspěšně, setkala se se zájmem občanů, takže organizátoři už dnes přemýšlejí nad přípravou té další v příštím roce.

Karla Obrtelová

Celé vydání Kaštánku – Červen 2018