Při příležitosti 800. výročí události „Vánoce v Grecciu“ – tj. prvního živého betléma v dějinách, který sestavil sv. František z Assisi – udělil Vatikán plnomocné odpustky všem věřícím, kteří do 2. února 2024 (Svátek Hromnic) navštíví kostel, svěřený františkánům, minoritům nebo kapucínům kdekoli na světě. V naší diecézi to jsou kostel Zvěstování Páně v Uherském Hradišti, kostel sv. Josefa v Moravské Třebové a kostel Zvěstování Páně bratří kapucínů v Olomouci.
Věřící, kteří na těchto místech setrvají v modlitbě před jesličkami, mohou za obvyklých podmínek získat plnomocné odpustky. Také ti, kteří jsou nemocní a nemohou navštívit tyto kostely, mohou získat plnomocné odpustky, když obětují svoje utrpení Pánu nebo vykonají nějaký skutek zbožnosti.
Krásný hudební dárek Ježíškovi připravili pro letošní Vánoce zpěváci z Citova a okolí pod vedením varhaníka Zbyňka Svačiny. Děkujeme. Přiložené nahrávky zachycují poslední zkoušku v Rokytnici. Lobodická pastorelaChtíc aby spalCo to má přec znamenati?Jesu bleibet meine freundeSyn Boží se nám narodil
Vatikánský úřad pro nauku víry nadělil v pondělí 18. 12. krásný vánoční dárek všem lidem toužícím po uzdravujícím a pomáhajícím Božím dotyku, ačkoli jejich životní stav se aktuálně nachází v rozporu s morálními standardy katolické církve, takže nemohou přistupovat ke svátostem.
Nově vydaný věroučný dokument o významu požehnání povzbuzuje pastýře církve, aby na prosbu jakéhokoli člověka nebo páru o přímluvnou modlitbu a svolávání dobra na jejich životní cestu reagovali s náležitou otevřeností a pastorační moudrostí, aniž by přitom jakkoli zpochybňovali nauku o manželství nebo jiné závazné mravní normy.
Na dané téma vám níže přinášíme alespoň část komentáře převzatého z oficiálního vatikánského zpravodajství včetně odkazu na text zmíněné věroučné deklarace. V případě dotazů a nejasností se, prosím, obracejte na svého pana faráře.
S přáním pokoje otec Tomáš
Mimořádné papežské požehnání Urbi et Orbi v čase pandemie (27. 3. 2020)
VATICAN NEWS – ANDREA TORNIELLI
(…) Srdce pastýře nemůže zůstat lhostejné k lidem, kteří k němu pokorně přistupují s prosbou o požehnání, ať už je jejich stav, historie či životní cesta jakákoli. Srdce pastýře neuhasí doutnající knot těch, kteří cítí svou vlastní neúplnost a vědí, že potřebují milosrdenství a pomoc shůry. Srdce pastýře zahlédne v této žádosti o požehnání škvíru ve zdi, malou skulinku, skrze kterou již může působit milost. A tak jeho první starostí není tuto malou skulinku zacpávat, ale přijímat a prosit o požehnání a milost, aby lidé stojící před ním mohli začít chápat Boží plán pro svůj život.
Toto základní vědomí prosvítá z „Fiducia supplicans“, deklarace Dikasteria pro nauku víry o významu požehnání, která otevírá možnost žehnat neregulérním párům, dokonce i párům stejného pohlaví, přičemž zcela jasně říká, že požehnání v tomto případě neznamená potvrzení jejich životní volby, a také opakuje, že je třeba se vyhnout jakékoli ritualizaci nebo jiným prvkům, které by mohly byť jen vzdáleně napodobovat svatbu. Jedná se o dokument, který prohlubuje nauku o požehnání a rozlišuje mezi požehnáním rituálním a liturgickým a požehnáním spontánním, které je charakterizováno spíše jako projev zbožnosti spojený s lidovou zbožností. Je to text, který po deseti letech konkretizuje slova, která papež František napsal v „Evangelii gaudium“: „Církev není celnice, je to otcovský dům, kde je místo pro každého člověka s jeho vlastním náročným životem“. (…)
Deklarace „FIDUCIA SUPPLICANS“ v pěti světových jazycích (EN anglicky – DE německy – ES španělsky – FR francouzsky – IT italsky)
ZAPAMATUJTE SI: Prostřednictvím deklarace „Fiducia supplicans“ z dílny Dikasteria pro nauku víry, které schválil papež, bude nyní v katolické církvi možné mimo liturgii spontánně žehnat také párům, které tvoří osoby stejného pohlaví, pokud o to žádají pokorně a z dobrého důvodu. Zásadně je v těchto případech nezbytné vyvarovat se jakékoli ritualizace či napodobování manželství. Jednoduché požehnání, na které neexistují, ba ani nemohou existovat kanonické normy, neznamená potvrzení svazku. CHCI SE O DOKUMENTU DOVĚDĚT VÍCE
CITÁT NA ZÁVĚR
„Pro Ježíše je nejdůležitější oslovit a zachránit vzdálené, uzdravit rány nemocných, znovu začlenit všechny do Boží rodiny. A to některé pohoršuje! Ale Ježíš se takového pohoršení nebojí! Nemyslí na uzavřené lidi, které pohoršuje i uzdravení, které pohoršuje každé otevření, každý krok, který nezapadá do jejich myšlenkových a duchovních schémat, každé pohlazení nebo něha, která neodpovídá jejich myšlenkovým zvyklostem a jejich rituální čistotě“
Papež František doprovodil videoposelstvím říjnový úmysl Celosvětové sítě modlitby s papežem (Apoštolátu modlitby), v němž vybízí k modlitbě za církev na synodě. Přinášíme jeho plné znění.
PAPEŽ FRANTIŠEK
Misie je jádrem církve. A tím spíše, když je církev na synodě, je tato synodální dynamika podporována misijním povoláním, tedy odpovědí na Ježíšův pokyn k hlásání evangelia.
Chtěl bych připomenout, že se zde nebude dospívat k nějakým závěrům, ale že zde pokračuje pouť církve. Je to cesta, po které kráčíme jako učedníci z Emauz a nasloucháme Bohu, který vždy přichází mezi nás a je Bohem překvapení.
Prostřednictvím modlitby a rozlišování nám Duch svatý pomáhá vykonávat „apoštolát sluchu“, to znamená naslouchat Božíma ušima, abychom mohli mluvit Božím slovem.
A tak se přibližujeme ke Kristovu srdci, z něhož vychází naše poslání a hlas, který nás k němu přitahuje. Hlas, který nám odhaluje střed poslání, jímž je oslovit každého, vyhledat každého, přijmout každého, zapojit každého, aniž bychom někoho vyřazovali.
Modleme se, aby církev na všech úrovních přetvořila svůj životní styl nasloucháním a rozhovorem a nechala se vést Duchem svatým na periferie světa.
