V říjnovém čísle měsíčníku L’Osservatore Romano „Ženy Církev Svět“ se Birgit Weilerová z Kongregace sester zdravotnic misionářek, vysokoškolská pedagožka a konzultantka generálního sekretariátu synody, zamýšlí nad očekáváními v souvislosti s druhým shromážděním synody, které od 2. do 27. října probíhalo ve Vatikánu. Český překlad jejího textu pro náš farní web přebíráme ze serveru Vatican News.

Mnoho žen vkládá do druhého zasedání synody velká očekávání. Má shromáždit četné plody rozprav v různých fázích synodního procesu a na jejich základě formulovat doporučení pro papeže Františka. Pro ženy je synoda obzvláště významná, neboť se jí poprvé účastní 85 žen, z nichž 54 má hlas a hlasovací právo. Podívejme se níže na příspěvky, zejména pocházející od žen, v různých fázích synody. Ukazují nám, po čem touží, čeho si váží a co se jim líbí, ale také co je bolí a jaké jsou jejich sny o církvi.

V mnoha příspěvcích z místních církví po celém světě lze vypozorovat, že se do synodního procesu nejvíce zapojují ženy. Během tohoto procesu se objevila potřeba synodální konverze. To znamená vytvářet novou církevní kulturu „s novými postupy, strukturami a zvyky“, jak uvádí pracovní dokument pro kontinentální fázi. Konverze znamená posílení vědomí, že v Kristu jsme všichni bratři a sestry, a proto jsme povoláni podporovat vztahy vzájemné provázanosti a reciprocity mezi muži a ženami, které by oběma pomohly růst lidsky i ve víře. Je pozoruhodné, že v různých prostorech pro naslouchání a konzultace během synodního procesu mnoho žen ocenilo synodní praxi, která již existuje ve farnostech, diecézích a dalších církevních prostředích. Zároveň velmi otevřeně a upřímně hovořily „o církvi, která zraňuje“, jak se uvádí v Souhrnné zprávě. V mnoha příspěvcích k synodním konzultacím se zdůrazňuje, že zraňuje a bolí především klerikalismus a mužský šovinismus, protože vylučují ženy z rozhodovacích a rozlišovacích procesů a z účasti v řídících orgánech církve, které nevyžadují přijetí svátosti svěcení, a jsou tedy teoreticky ženám otevřené. Papež František dal příklad zapojením žen do řídících a vedoucích orgánů církve s nadějí, že v synodálním procesu konverze bude toto znamení přijato v mnoha místních církvích a bude inspirací pro podobnou praxi. Jak ukazují mnohé příspěvky k synodálnímu procesu, klerikalismus a machismus, vyznačující se nepatřičným využíváním autority, podkopávají vzájemný respekt a poškozují společenství. V synodním procesu se ukázalo, že za požadované obrácení jsou zodpovědní všichni členové Božího lidu, neboť klerikalismus a machismus se vyskytují nejen u presbyterů, ale také a často u laiků, žen a řeholníků.

Pokračování textu Synoda v Římě: Jak nezklamat očekávání žen →

V neděli 31. 3. – kdy se naše katolická církev spojila v radostné oslavě Zmrtvýchvstání Pána Ježíše – pronesl papež tradiční poselství spojené s požehnáním městu Římu a celému světu. Přinášíme vám jeho český překlad z dílny vatikánských médií.

Všem čtenářům farní mušle přeji živou zkušenost Ježíšovy lásky a blízkosti. Požehnané Velikonoce! +OT

Na neděli 28. 1. připadá jubilejní svátek sv. Tomáše Akvinského. Je krásné, že v celé naší farnosti bude při této příležitosti předsedat eucharistické liturgii fr. Damián Němec OP z olomoucké dominikánské komunity. Zatímco v roce 2023 uplynulo 700 let od svatořečení jednoho z největších křesťanských myslitelů všech dob, letos uplyne 750 let od jeho úmrtí a v roce 2025 si budeme připomínat 800 let od jeho narození.

Toto víceleté „tomášovské“ jubileum neuniklo pozornosti papeže Františka, který „Andělského učitele“ označil za stálý „zdroj a cenné dobro pro církev“. Ve svém loňském dopise u příležitosti trojího výročí (2023-2025) nás papež vyzývá, abychom se dali do školy sv. Tomáše Akvinského, poukazuje na důležitost komunitního rozměru církevního těla a na způsoby, kterými se má vyjadřovat. Následující shrnutí papežského poselství připravila pro Vatican News paní Antonella Palermo.

Tomáš Akvinský je pro církev cenným zdrojem

Papež připomíná, že podle Akvinského božská milost neničí přirozenost, ale přivádí její potenciál k naplnění. Poznamenává, že Doctor communis je „zdrojem, cenným přínosem pro církev dneška i zítřka“. A vysvětluje důvody, proč tomu tak je:

Provázelo jej neustálé vědomí, že pravdy víry, počínaje Boží jednotou a Kristovým božstvím a lidstvím, nespočívají pouze v intelektu, ale opodstatňují každodenní existenci a konkrétní angažovanost každého věřícího v církvi a společnosti. Jako správný dominikán se Tomáš velkoryse věnoval evangelizaci a bezvýhradně se oddával modlitbě, poctivému a vášnivému studiu, působivé teologické a kulturní tvorbě, kazatelství a odpovědím na otázky, které mu adresoval jeho řád, církevní úřady a občanský svět i jeho vlastní známí a přátelé.

Tomášův odkaz: budování synodality a otevřenost pravdě

Papež vybízí, abychom čerpali z Tomášovy moudrosti a svědectví, připomíná definici, kterou uvedl Pavel VI.: „Světlo církve a celého světa“, a vysvětluje, co znamená důkladně uctívat tento stále živý pramen: znamená to „soustředit se na studium Tomášova díla v jeho historickém a kulturním kontextu a zároveň si ho vážit, abychom mohli reagovat na dnešní kulturní výzvy“. Poté se obrací k diecézím, které střeží živou paměť tohoto světce a svěřuje jim dva úkoly:

Trpělivé a synodální budování společenství a otevřenost „celé pravdě“. Skutečná synodalita, a toto je třeba mít na paměti, znamená růst společně v Kristu jako živé a aktivní údy církevního Těla, úzce spojené a propojené navzájem. Církve, jejíž komunitní rozměr se živí a projevuje ve svátostném životě a liturgii, ve spiritualitě, v kulturní a intelektuální diakonii, v důvěryhodném svědectví, v charitě a v pozornosti vůči nejchudším a nejzranitelnějším.

Mistr ve spekulaci, která není odtržená od zkušenosti

„Svatý Tomáš nezištně miloval pravdu“, napsal svatý Jan Pavel II. a nazval ho „apoštolem pravdy“. Svatý Tomáš Akvinský „je dnes svým duchem otevřenosti a univerzálnosti zdrojem inspirace a příkladným učitelem ve své pozornosti ke skutečnosti v jejích mnohostranných dimenzích“, doplňuje dále v dopise papež František.

Je pak třeba zdůraznit, že jeho ohromným odkazem je především svatost, vyznačující se zvláštní spekulací, která se však dala provokovat a poměřovat zkušeností, a to i bezprecedentními problémy a paradoxy dějin, dramatického a zároveň velkolepého místa, aby tak v něm rozpoznala stopy a směr k budoucímu Království. Vstupme tedy do jeho školy!