Archiv autora: Didymos

Přezdívka Didymos patří otci Tomášovi, duchovnímu správci naší farní rodiny.

Velikonoční Urbi et Orbi

Drazí bratři a sestry, požehnané Velikonoce!

Dnes, na celém světě církev, naplněná úžasem prvních učedníků, znovu hlásá: „Ježíš vstal z mrtvých!“ – „Vpravdě, vstal z mrtvých, jak předpověděl!“.

Starozákonní Pascha, památka vysvobození židovského lidu z otroctví, dosahuje svého naplnění: svým zmrtvýchvstáním nás Ježíš Kristus vysvobodil z otroctví hříchu a smrti, otevřel nám přístup do života věčného.

My všichni, jestliže se necháme ovládnout hříchem, scházíme z dobré cesty a bloudíme jako ztracené ovce. Avšak sám Bůh, náš Pastýř, přišel, aby nás našel, a snížil se až k pokoření kříže, aby nás zachránil. A dnes může zvolat: „Dobrý Pastýř, který dal svůj život za své ovce a byl ochoten umřít za své stádce, vstal z mrtvých. Aleluja“ (Římský misál, 4. neděle velikonoční, antifona po přijímání).

Zmrtvýchvstalý Pastýř napříč dobami neúnavně hledá nás, svoje bratry ztracené v pouštích tohoto světa. Znameními svého Umučení – ranami svojí milosrdné lásky – nás táhne na cestu, cestu života. Také dnes si klade na svá ramena mnoho našich bratří a sester deptaných zlem v jeho nejrůznějších formách.

Zmrtvýchvstalý Pastýř jde hledat toho, kdo zabloudil v labyrintech osamění a marginalizace; jde jim v ústrety skrze bratry a sestry, kteří se k těmto lidem dovedou s úctou a jemnocitem přiblížit a dát jim uslyšet Jeho nezapomenutelný hlas, který volá k přátelství s Bohem.

Ujímá se těch, kdo se stali obětí starého i nového otroctví: nelidské práce, nezákonného obchodování a těžkých závislostí. Ujímá se dětí a adolescentů, kterým je odnímána bezstarostnost a jsou vykořisťováni, a těch, jejichž srdce je trýzněno násilím snášeným mezi stěnami vlastního domova.

Zmrtvýchvstalý Pastýř provází na cestě ty, kdo jsou nuceni opouštět svoji vlast kvůli ozbrojeným konfliktům, teroristickým útokům, hladu a despotickým režimům. On seznamuje tyto donucené migranty všude pod nebem s bratry, kteří se s nimi na společné cestě dělí o chléb a naději.

Ve složitých a někdy dramatických událostech národů ať Zmrtvýchvstalý Pán řídí kroky těch, kdo hledají spravedlnost a pokoj, a daruje státním představitelům odvahu vyhýbat se rozšiřování konfliktů a zamezovat obchodování se zbraněmi.

V těchto časech ať podpoří zejména úsilí těch, kdo se aktivně přičiňují o to, aby se dostalo úlevy a útěchy civilnímu obyvatelstvu, milované a trýzněné Sýrie, která je obětí války, jež nepřestává rozsévat hrůzu a smrt – jako včera v hanebném útoku na běžence, kdy bylo mnoho lidí zabito a zraněno. Ať daruje pokoj celému Blízkému východu, počínaje Svatou zemí, jakož i Iráku a Jemenu.

Ať nechybí blízkost Dobrého Pastýře národům Jižního Súdánu, Súdánu, Somálska a Demokratické republiky Kongo, jež trpí dlouho trvajícími konflikty, které zhoršuje tíživý hlad postihující některé africké regiony.

Zmrtvýchvstalý Ježíš ať je oporou těch, kdo se zejména v Latinské Americe, snaží zaručit obecné dobro společnosti, občas poznamenané politickým a sociálním napětím, které někdy ústí do násilí. Kéž jsou stavěny mosty dialogu za vytrvalého boje proti korupci a při hledání platných mírumilovných řešení kontroverzí, za pokrok a upevnění demokratických institucí při plném respektování právního státu.

Dobrý Pastýř ať pomáhá milované ukrajinské zemi, dosud zkoušené krvavým konfliktem, aby znovu nalezla svornost, a provází iniciativy směřující k ulehčení dramat těch, kdo trpí jejich důsledky.

Zmrtvýchvstalý Pán ať nepřestává naplňovat evropský kontinent svým požehnáním, daruje naději těm, kdo procházejí krizemi a těžkostmi, zvláště v důsledku nezaměstnanosti zejména mladých lidí.

Drazí bratři a sestry, letos slavíme Velikonoce společně s křesťany všech vyznání. Ve všech částech země tak jediným hlasem zní ta nejkrásnější zvěst: „Pán vpravdě vstal z mrtvých, jak předpověděl!“ On, který přemohl temnotu hříchu a smrti, ať obdaří naše dny pokojem.

Požehnané Velikonoce!

Zdroj: Rádio Vatikán

 

Odborný posudek pro havarijní stav kostela

Kostel Narození sv. Jana Křtitele v Brodku u Přerova byl postaven v r. 1893. Přirozeně, že k obnově a úpravě krytiny došlo postupně několikrát s tím, že poslední výměna krytiny se datuje do období sedmdesátých let minulého století. Stavební prvky střechy, jako plné vazby a vazné trámy, nemají havarijní stav. Jinak je tomu u střešní krytiny z azbestocementových šablon u lodě kostela.

Mechanické poškození, výpadky šablon ze střechy a uvolněné zrezivělé upevňovací hřeby způsobily tristní poškození krytiny a zatékání do krovu. Narušené bednění jen zhoršuje stav krytiny a hlavně dochází k poškození dřevěných částí střechy – bednění a dokonce i počínající hnilobu trámoví.

Věž kostela vyžaduje rovněž údržbu a obnovu dřevěných konstrukcí. Stav zvonové dřevěné konstrukce je naopak velmi dobrý.

Z období oslav stého výročí postavení kostela se datuje snaha odstranit vlhkost obvodových zdí. Pás vysoký cca 1,80 m s odstupem nad úrovní terénu cca 0,20 m se navrhuje doplnit novou omítkou.

Střecha kostela Narození sv. Jana Křtitele je ve stavu, který vyžaduje neprodlené zastavení působení povětrnostních vlivů – větru, deště a sněhu. Výměnu střešní krytiny je třeba provést v tomto roce, a spolu s tím i obnovu a údržbu dřevěných konstrukcí lodě i věže, aby nedošlo k dalšímu narušení dřevěných konstrukcí krovu, ohrožení statiky a tím podstatnému prodražení obnovy kostela.

Ing. Zdeněk Mašek, CSc.

Výzva – Zadávací dokumentace pro výběrové řízení

Otcové, věnujte se dětem i manželce

Jakou máte představu o muži, který byl hlavou nazaretské rodiny?
Co se vám vybavuje?

Snad nějaký obraz, nebo nějaká vlastnost….    Jistě byl pracovitý, mnoho toho nenamluvil a také vynikal vnímavostí pro Boží vedení. V Nazaretu, v Betlémě i v Egyptě „udělal (Josef) tak, jak mu anděl Páně přikázal.“ Byl to muž činu – upřímně věřící. Byl schopen podřídit vlastní plány požadavkům Boží prozřetelnosti. Pro jeho zbožnost a dobrosrdečnost ho Písmo nazývá spravedlivým.

Co ještě bychom řekli o tomto mladém muži? Živil jako tesař. Určitě nebyl bohatý, ale přesto byl šťastný. Našel totiž dívku, do které se zamiloval a ona se stala jeho nevěstou. Jmenuje se Maria.

Svatba Josefa a Marie není zachycena v Písmu svatém, ale přesto víme ze židovských zvyklostí, že proběhla ve dvou fázích. Uzavření manželství trvalo několik dní, po kterých zůstala nevěsta ještě několik měsíců u rodičů. Josef se vrátil ke své práci a s radostí připravoval den, kdy vezme svou ženu k sobě a jejich manželství se dovrší. Tak se nám objasňuje věta, kterou řekl anděl ve snu Josefovi: „Neboj se vzít k sobě svou manželku.“

Dříve než Bůh poslal svého anděla do Nazareta, byli Josef s Marií už před zákonem manželé, ačkoli spolu ještě nebydleli. Právě tento zvláštní okamžik vyvolil Bůh, aby Marii i Josefovi odhalil svůj neslýchaný záměr. Byly to pro oba těžké dny, které vyzkoušely jejich víru a vzájemnou důvěru. Je štěstí, když se manželé ve chvíli zkoušky dokážou opřít o Boha. Boží posel oslovil při zvěstování Pannu Marii i Josefa stejně: „Neboj se!“

Neboj se, Maria. … Počneš a porodíš syna. … Moc Nejvyššího tě zastíní. Neboj se, Josefe. … Dítě, které tvá žena počala je z Ducha svatého. … Dáš mu jméno Ježíš.

Bůh tedy ve svém plánu spásy nebourá manželskou lásku Marie a Josefa. On s ní naopak počítá, očišťuje ji a pozvedá. Marie se stala matkou Božího Syna. Přitom zůstala pannou a manželkou Josefovou. I na Josefa jistě sestoupil Duch svatý, aby prohloubil jeho lásku k Marii. Když totiž Bůh někoho k něčemu zve, dává mu i sílu obstát. Josef pochopil a přilnul ke své ženě větší láskou, než jaké by byl schopen čistě lidskými silami, zřekl se nároku na vlastní děti a vůči jejímu synu se stal otcem. Když mu dal podle slov anděla jméno Ježíš, uplatnil vůči němu poprvé autoritu otce. Tak tomu bylo až do Josefovy smrti, takže sousedé v Nazaretu znali Ježíše prostě jako „syna tesaře“. Nemusíme se bát nazývat Josefa otcem Ježíšovým, ačkoliv víme, jak to bylo s jeho narozením. Sama Panna Maria mu přece řekla ve dvanácti letech: „Tvůj otec a já jsme tě s bolestí hledali…“. Není snadné přiblížit se tajemství domova, ve kterém žil Boží syn. Jisté je, že Ježíš byl záměrně poslán do úplné lidské rodiny.

Toto je, bratři a sestry, naléhavé poselství pro naši dobu. Bůh žehná lásce muže a ženy, kteří uzavírají manželství a povolává je ke spolupráci na svém díle. Chce, aby děti, které přijdou na svět, vyrůstali ve zdravé a úplné rodině.

Otcovství svatého Josefa se konkrétně projevilo tím, že ze svého života udělal službu ve prospěch tajemství Vtělení Božího Syna; dále tím, že využíval svou zákonnou autoritu nad svatou rodinou, aby jí cele daroval sebe sama, svůj život a svou práci; a nakonec také tím, že svou lidskou touhu po lásce proměnil v nadlidské obětování všech svých sil pro Mesiáše, který se narodil v jeho domě. Když po letech láskyplného nasazení Josef v tom domě umíral, měl u sebe Pannu Marii i Ježíše. Jistě cítil s dojetím, že dobrý Bůh jeho život neochudil, ale podivuhodně obdaroval.

Svatý Josef, ke kterému se naše církev tak ráda modlí, je vzorem pro muže, zvláště pro manžely a otce rodin. Svět potřebuje muže, kteří mají odvahu být otci. Otec v rodině se musí naučit respektovat spravedlivou svobodu a zároveň být schopen usměrňovat, vysvětlovat, jít příkladem. Otec je trpělivý. Má své nároky. Zná své limity. Čím méně je možné vyžadovat od rostoucích dětí poslušnost, tím více je třeba prosit nebeského Otce, aby jim poslal do cesty jiné lidi, kteří jim ukáží správný směr.

Děti vnímají lásku rodičů podle toho, jestli na ně mají čas. Otcové, snažte se podle příkladu svatého Josefa děti s láskou učit věcem užitečným pro život. Věnujte se jim i manželce. Oni vás potřebují. Potřebují váš čas a vaši lásku. Bůh vám dej sílu.

Zdroj: kázání ze slavnosti sv. Josefa 2017