Chtěl bych všem doručit poselství, které církev zvěstuje o těchto svátcích slovy proroka Izaiáše: »Dítě se nám narodilo, syn je nám dán« (Iz 9,5). Narodilo se dítě. Narození je vždycky zdrojem naděje, rozpukem života a příslibem budoucnosti. A tímto Dítětem je Ježíš, který se „narodil nám“, pro nás bez omezení, privilegií a exkluzivity. Dítě, které Panna Maria přivedla na svět v Betlémě, se narodilo pro všechny: je „dítětem“, které Bůh daroval celé lidské rodině. Díky tomuto Dítěti můžeme Boha oslovovat „Otče“, „Tati“. Ježíš je jednorozený, nikdo jiný než On nezná Otce. On však přišel na svět právě proto, aby tvář nebeského Otce zjevil. A tak se, díky tomuto Dítěti, můžeme všichni skutečně nazývat bratři: z každého kontinentu, jakéhokoli jazyka, jakékoli kultury, se svými identitami i rozdíly, přece jsme všichni bratři a sestry.
vánoční čas má zvláštní kouzlo, které nespočívá v navození příjemné atmosféry, šimrání chuťových a čichových receptorů našeho těla, zpěvu něžných koled ani v pouhé radosti z přátelského setkávání, obdarování, odpočinku a zimních radovánek na horách, i když to vše jistě k těmto svátkům také patří. Skutečné kouzlo Vánoc úzce souvisí s dotykem Nebe, o kterém vypráví příběh narození Ježíše Krista. Najdete ho v Bibli, pokud v ní otevřete Lukášovo evangelium, kapitolu druhou, verše 1 až 20. Tento jedinečný příběh zní napříč staletími a vytváří historický předěl našeho letopočtu. Narození Spasitele dodává každoročně novou odvahu lidem utlačovaným, nemocným, umírajícím i jejich rodinám. Vrací důstojnost chudým a sociálně vyloučeným. Zasévá touhu po míru v srdci znesvářených. Jedním slovem: přináší pokoj všem lidem dobré vůle. Ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, nemohu vědět, zda moje nebo Vaše zdravotní situace, či jiné okolnosti, nepřekazí naši společnou účast na vánočních bohoslužbách v kostele. Proto mi dovolte popřát Vám i Vašim blízkým hojnost Božího požehnání, nebeskou ochranu Panny Marie i svatého Josefa a šťastné překonání všech současných i budoucích krizí.
Foto Jana Chadimová / Člověk a víra
Ministr zdravotnictví adresoval na nedávné tiskové konferenci občanům naší země následující výzvu: „Když už letošní Vánoce musí být a budou jiné, ať je to změna, která je smysluplná a která nám umožní, aby probíhající i budoucí čas nebyl tak složitý, jak se někteří z nás nyní musí obávat.“ Plně se s těmito slovy – která volají po důsledném dodržování opatření proti koronaviru – ztotožňuji, ale chtěl bych jim dát poněkud širší a duchovnější výklad. Tváří v tvář aktuálním trendům ve společnosti se bohužel někteří z nás skutečně musí obávat, jak složitý čas nastane pro Evropu za dvacet – třicet let. Mám na mysli celou škálu problémových oblastí od dramatického stárnutí naší populace – jakoby unavené životem ve svobodné společnosti – přes napětí kolem hromadné migrace z muslimských zemí, slábnutí smyslu pro nenahraditelnost manželství muže a ženy, absence vlastenectví a ochoty k oběti, vážný nedostatek kvalifikovaných pracovníků ve firmách a kněžských i řeholních povolání v církvi, až po nekontrolované šíření nemravnosti na internetu, porušování práv dětí a nebezpečnou rychlost klimatických změn. Milí přátelé, zkusme si ve světle těchto skutečností ještě jednou přečíst výzvu ministra Blatného a začněme s tím něco dělat, dokud je čas. Následující dny mohou významně posílit naši naději a odhodlání, vždyť i nám se v Ježíši narodil Spasitel. Jděme za ním!
celý křesťanský svět – a my s ním – stojí na prahu vánočního týdne. Stromky i betlémy dnes ozdobily také naše chrámy. Se západem slunce zahoří poslední svíčka na adventních věncích a současně s tím mezi sebou přivítáme symbolický plamínek radosti a naděje z Ježíšova rodiště. Adventní roráty jdou do finále. Zvedněme tedy svou ustaranou hlavu a pomažme si tvář úsměvem!
Děkuji vám za krásné společenství, které kolem Pána Ježíše dlouhodobě vytváříte svou horlivostí v modlitbě a nasloucháním Slovu. Mezi dobré plody tohoto končícího roku bych chtěl zmínit zejména dar větší pokory a vděčnosti lidí za vše, co se nám kvůli pandemii ukázalo jako nesamozřejmé: např. dostupnost lékařské péče, přátelský stisk ruky, stabilita zaměstnání, osobní setkávání s přáteli, účast na bohoslužbách v kostele, přístup ke vzdělání, společný zpěv, cestování bez roušky … ale i život sám.
