dnes, kdy píši tyto řádky (23.3.), nevím, jak se bude situace vyvíjet, jestli budeme slavit Velikonoce společně a bude se číst můj pozdrav. V tyto mimořádné dny se situace rychle mění a my jsme odkázáni spíše na rychlé vzkazy prostřednictvím e-mailu. Těším se na chvíli, kdy Vás budu zvát ke společnému děkování Bohu.
Dnes prosím: Vezměme tuto situaci tak, že nás rozšířenou nemocí zastavil sám Bůh, a ptejme se, co nám tím chce říci. Zastavil naši činnost a vnutil nám pracovní klid k soukromým duchovním cvičením a samotu, abychom si udělali čas na Boha a vychutnali si jeho přítomnost. Už ve Starém zákoně řekl Hospodin lidem mnohokrát, že nestojí o jejich dary, ale že chce je samotné. Dnes zastavil naši činnost a my těžko neseme například zákazy veřejných bohoslužeb. Chybí nám svátosti. Nechce nám tím Bůh říct, že od nás chce, abychom přestali s pouhým zvykem či plněním povinností? Abychom, až to bude možné, chodili na bohoslužby daleko častěji? Abychom přestali žít pro sebe a podle sebe, že od nás čeká úplné darování sebe Bohu? To nepřeháním. Darování se Bohu není jen pro kněze a řeholnice. Jde o odpověď pokřtěných na jeho dar nám. On za nás už přece život dal, když zemřel na kříži!
Co znamená vzdát se sebe? Nemá Bůh právo chtít, abychom se svobodně zřekli svých názorů a postojů, kritik a hádání, a pokorně přijali Boží slovo do našich skutků ve vší jeho náročnosti a sjednocování se v lásce s těmi, které pověřil, aby mohl být novým způsobem přítomen mezi námi? Zakusíme-li přítomnost Zmrtvýchvstalého uprostřed nás, když budeme v jeho jménu – v jeho lásce, prožijeme pravé Velikonoce a vítězný Kristus se dá poznat i mnoha lidem kolem nás.
Současná situace ukazuje, jak svět bez lásky snadno propadá strachu, který se šíří jako pandemie a ochromuje život. Mysleme na biblické: Láska zahání strach. Otevírat se Bohu a nechat Boha milovat skrze nás je nejjistější cestou k vítězství nad strachem z nemoci i ze smrti samotné. Jestli se víra projevuje láskou, pak skutky lásky posilují velikonoční víru. Čím štědřejší budeme ve skutcích lásky, tím víc vyrosteme ve víře.
Každému z Vás přeji pravou velikonoční radost, která vyrostla z Kristova vítězství i v nás samých a všem ze srdce žehnám.
arcibiskup Jan