Milí bratři a sestry, děkuji všem, kdo jste se o 3. postní neděli dopoledne zastavili v kostele ke svatému přijímání. Ať vás chrání, žehná a naplňuje pokojem Ten, který pro nás z lásky trvale zůstává ve svatostánku s plnou náručí svých milostí! Ostatním doporučuji co nejdříve vykonat soukromou návštěvu eucharistického Krista. V otvírací době kostela si můžete vzít domů můj včerejší pozdrav ve formě tištěného „nedělníku“, který se budu snažit připravovat i v dalších týdnech, abych vás mohl aktivně provázet touto neobvyklou postní dobou i jinak než přes internet.   

Pokud vám bude někdo tvrdit, že nesmíte chodit do kostela, nevěřte mu. Nynější režim tzv. omezeného pohybu obyvatelstva (16.3. – 24.3.) nic takového nepřináší. Jen je třeba, abychom se při cestě do chrámu vyhýbali zbytečnému mezilidskému kontaktu, a tak bránili lavinovému šíření viru, který má bohužel aktuálně na svědomí stovky mrtvých Evropanů denně a bezpočet jiných komplikací. Je moudré nepodceňovat riziko. 

V případě, že by u nás došlo k preventivnímu uzavření obcí ve stylu okolí Litovle a Uničova, nebudete moci jezdit už ani do práce. Do kostela by vás to ale mělo táhnout tím víc! Neopouštějte Ježíše a Ježíš neopustí vás!

Zdravotnice Edenu (Terezka Špalková) vzkazuje: „Buďte doma, a když ne, myjte si ruce a noste roušky. K prarodičům noste roušky. Do obchodu noste roušky. I když vám nic není. Má to smysl!“ V návaznosti na Terezčinu radu prosím: Pokud někdo můžete pomoci zajistit v naší farnosti výrobu a distribuci tohoto nedostatkového zboží, ozvěte se mi co nejdříve. Výroba jedné roušky prý zabere asi hodinu bez šicího stroje. Kdo máte stroj, můžete být samozřejmě mnohem rychlejší (návod).

Pokud jste dočetli až sem, máte moje uznání. Aby vás z toho všeho nebolela hlava, několikrát se pomalu zhluboka nadechněte a pomodlete se z Bible žalm 121.

S přáním pokoje
otec Tomáš