S příchodem listopadu se rychle zkracuje doba, kdy přes den svítí slunce. Blíží se zima, přibývá tmy. Do tmy vstáváme, za tmy usínáme. Brzy se budeme za tmy vracet i z práce a ze školy. Běh přírody nás tak připravuje na dobu, kdy budeme za tmy chodit do kostela a nad křehkým světlem adventního věnce prožívat naději – naději na nový příchod Boží lásky do našeho světa. Tma v přírodě i v životě lidí je zvláštním stavem nouze. Vzniká všude tam, kam se světlo nedostane. To znamená, že tma vlastně není nic jiného než zakoušeným nedostatkem. Sama o sobě je toužebným voláním po světle… po životě… po nových barvách… po Bohu. Protiklad světla a tmy v sobě nese silné duchovní poselství, kterému mohou rozumět lidé všech národů. Ne všichni ale zároveň vědí, kde najít ono vytoužené světlo pro svůj život. Pán Ježíš nám v evangeliu napovídá takto: „Kdo mě následuje, nebude chodit v temnotě, ale bude mít světlo života“ (Jan 8,12) … „Dokud jsem na světě, jsem světlo světa“ (Jan 9,5). Tento příslib se stal inspirací pro tvůrce misijní placky, kterou věřící z naší farnosti dostali v kostelích na závěr letošního měsíce října. V zářivě bílém poli obklopeném barevnými paprsky stojí anglicky psaný citát od C. S. Lewise, který by se dal přeložit takto: „Věřím v Krista, jako věřím ve slunce: ne proto, že ho mohu vidět, ale proto, že (v jeho světle) vidím všechno ostatní.“ Až tedy potkáte člověka s touto misijní plackou na šatech nebo na batohu, můžete s ním dát řeč o víře v Ježíše, ke které se hlásí a díky níž dostal jeho život novou barevnost a krásu.

Jiným poznávacím znamením křesťanů je od nepaměti symbol ryby. V Česku se ryba dostala např. do znaku katolické rozhlasové stanice s názvem Rádio Proglas. Poměrně oblíbená je mezi tuzemskými křesťany také rybička nalepená na zadní části automobilu. Zdaleka přitom nejde jen o romantickou narážku na povolání prvních apoštolů u břehu jezera. Křesťanský znak ryby totiž představuje klasický příklad tzv. kryptogramu, tj. textu se skrytým významem. Chceme-li ho rozluštit, musíme nahlédnout do řeckého jazyka. Ten byl ve starověku hlavní dorozumívací řečí civilizované části Evropy. Ryba se řecky řekne „ichthys“ a každé z těchto pěti písmen I-CH-TH-Y-S zastupuje jedno slovo. Pět slov pak dává dohromady následující vyznání: (I) JEŽÍŠ – (CH) KRISTUS – (TH) BOŽÍ – (Y) SYN – (S) SPASITEL. Kéž byste si na to vzpomněli, až se vás někdo z kolemjdoucích překvapeně zeptá, proč máme ryby na fasádě opravené fary v Rokytnici. Jsem si jist, že jarní realizace připraveného návrhu fasády (viz níže) nejen neubere budově fary na důstojnosti, ale ještě jí přidá na hodnotě originální hrou symbolů. Rybičky – provedené ve třech základních barvách – by měly být nepravidelně rozmístěné ve světelné řece protékající podél silnice od Přerova i od hřbitova. Všimněte si, že plují proti sobě, takže se na rohu našeho domu potkají a při troše fantazie ukážou směr od fary ke kostelu. Tím se znovu dostáváme k prvotní otázce celého úvodníku: „Kde může člověk najít Světlo schopné zahnat všechny temnoty našeho života?“

otec Tomáš

KE STAŽENÍ: Kaštánek 5/2019