Milí rodiče, tatínkové a maminky,
ráda bych vás dnes pozdravila z nebe a pozvala vás v duchu k jesličkám, do kterých jsem o prvních Vánocích bez dlouhého přemýšlení položila svého syna Ježíše. Byla to spontánní reakce – mateřský instinkt, který se ukázal být správný. Můj drahý Josef, čekal venku až ho zavolám a dlouhou chvíli si krátil sbíráním dřeva na oheň. Věděl totiž, že po týden trvající cestě do Betléma – a podivuhodně hladkém porodu – bude muset pro nás oba něco uvařit. Dívala jsem se při tom na něj s láskyplnou úctou a během kojení radostně děkovala Bohu, který mi poslal do cesty takového manžela. Za našich časů totiž nebylo vůbec běžné, aby muž pomáhal své ženě s přípravou jídla, domácími pracemi nebo péčí o dítě. Pro Josefa bylo naopak toto všechno přirozenou součástí života podle manželského slibu, ve kterém se říká: „Od této chvíle všechno dobré i zlé poneseme společně“.
Manželské sdílení se u nás doma pěstovalo oboustranně. Po návratu do Nazareta byste jen těžko hledali den, kdy bych si s Josefem nepovídala o tom, na jaké zakázce právě pracuje, koho potkal cestou do města, kdo z našich známých propadl „matkotu“ nebo co nového se děje v branách, kde zasedalo shromáždění starších podobné vašemu zastupitelstvu. I když jsem při těchto rozhovorech vždycky všemu nerozuměla – např. plážová hra „matkot“ mi jako dívce z galilejského vnitrozemí nic neříkala – Josefovu řeč jsem poslouchala pozorně. Radosti a starosti jeho srdce jsem pak buď sama – nebo později s dospívajícím Ježíšem – předkládala v modlitbě Bohu.
Drazí rodiče, dejte si pozor, abyste pod zdánlivě logickými záminkami jako jsou služba společnosti, povinnosti v zaměstnání nebo požadavky nepřetržité péče o děti, nezanedbávali jeden druhého. Ke svému zdravému růstu potřebují děti tátu i mámu. Tím ale určitě nemám na mysli střídavou péči, která se u vás poslední dobou rozmáhá jako zvláštní druh epidemie. Víc než jen lásku otce a lásku matky prožívané odděleně, potřebuje dítě pozorovat vzájemnou lásku jednoho rodiče k druhému.
Pokud vaše manželství začíná drhnout, na nic nečekejte a pozvěte do svého vztahu Ježíše. Můžete to udělat např. před svatostánkem v otevřeném kostele, nebo s pomocí kněze na faře či jiného odborníka v manželské poradně. Ujišťuji vás, že neexistuje žádné tak špatné manželství, které by se nedalo zachránit, dokud oba partneři chtějí a jdou do toho s pomocí Boží. Jestliže se ale ochota ke smíření a k novému rozhodnutí pro věrnost lásce u některého z manželů definitivně ztratí, nezbývá tomu druhému, než pokorně přijmout svůj úděl a spolehnout se na pomoc nebe i lidí dobré vůle. Můj syn Ježíš přišel na zem mimo jiné proto, aby balzámem svého milosrdenství „obvázal zraněná srdce“ a „zdeptané propustil na svobodu“ (Iz 61). Chcete-li to zažít, držte se mě a já už najdu způsob, jak vám potřebné milosti vyprosit.
Nikdy neztrácejte důvěru v Boha a svými životními postoji i slovem šiřte radostné poselství Vánoc: „S Ježíšem přišla na svět láska, kterou žádné zlo nedokáže zničit.“ Mějte se hezky.
Marie, matka Spasitele
Zdroj: kázání otce Tomáše o Slavnosti Narození Páně 2022