Na neděli 28. 1. připadá jubilejní svátek sv. Tomáše Akvinského. Je krásné, že v celé naší farnosti bude při této příležitosti předsedat eucharistické liturgii fr. Damián Němec OP z olomoucké dominikánské komunity. Zatímco v roce 2023 uplynulo 700 let od svatořečení jednoho z největších křesťanských myslitelů všech dob, letos uplyne 750 let od jeho úmrtí a v roce 2025 si budeme připomínat 800 let od jeho narození.

Toto víceleté „tomášovské“ jubileum neuniklo pozornosti papeže Františka, který „Andělského učitele“ označil za stálý „zdroj a cenné dobro pro církev“. Ve svém loňském dopise u příležitosti trojího výročí (2023-2025) nás papež vyzývá, abychom se dali do školy sv. Tomáše Akvinského, poukazuje na důležitost komunitního rozměru církevního těla a na způsoby, kterými se má vyjadřovat. Následující shrnutí papežského poselství připravila pro Vatican News paní Antonella Palermo.

Tomáš Akvinský je pro církev cenným zdrojem

Papež připomíná, že podle Akvinského božská milost neničí přirozenost, ale přivádí její potenciál k naplnění. Poznamenává, že Doctor communis je „zdrojem, cenným přínosem pro církev dneška i zítřka“. A vysvětluje důvody, proč tomu tak je:

Provázelo jej neustálé vědomí, že pravdy víry, počínaje Boží jednotou a Kristovým božstvím a lidstvím, nespočívají pouze v intelektu, ale opodstatňují každodenní existenci a konkrétní angažovanost každého věřícího v církvi a společnosti. Jako správný dominikán se Tomáš velkoryse věnoval evangelizaci a bezvýhradně se oddával modlitbě, poctivému a vášnivému studiu, působivé teologické a kulturní tvorbě, kazatelství a odpovědím na otázky, které mu adresoval jeho řád, církevní úřady a občanský svět i jeho vlastní známí a přátelé.

Tomášův odkaz: budování synodality a otevřenost pravdě

Papež vybízí, abychom čerpali z Tomášovy moudrosti a svědectví, připomíná definici, kterou uvedl Pavel VI.: „Světlo církve a celého světa“, a vysvětluje, co znamená důkladně uctívat tento stále živý pramen: znamená to „soustředit se na studium Tomášova díla v jeho historickém a kulturním kontextu a zároveň si ho vážit, abychom mohli reagovat na dnešní kulturní výzvy“. Poté se obrací k diecézím, které střeží živou paměť tohoto světce a svěřuje jim dva úkoly:

Trpělivé a synodální budování společenství a otevřenost „celé pravdě“. Skutečná synodalita, a toto je třeba mít na paměti, znamená růst společně v Kristu jako živé a aktivní údy církevního Těla, úzce spojené a propojené navzájem. Církve, jejíž komunitní rozměr se živí a projevuje ve svátostném životě a liturgii, ve spiritualitě, v kulturní a intelektuální diakonii, v důvěryhodném svědectví, v charitě a v pozornosti vůči nejchudším a nejzranitelnějším.

Mistr ve spekulaci, která není odtržená od zkušenosti

„Svatý Tomáš nezištně miloval pravdu“, napsal svatý Jan Pavel II. a nazval ho „apoštolem pravdy“. Svatý Tomáš Akvinský „je dnes svým duchem otevřenosti a univerzálnosti zdrojem inspirace a příkladným učitelem ve své pozornosti ke skutečnosti v jejích mnohostranných dimenzích“, doplňuje dále v dopise papež František.

Je pak třeba zdůraznit, že jeho ohromným odkazem je především svatost, vyznačující se zvláštní spekulací, která se však dala provokovat a poměřovat zkušeností, a to i bezprecedentními problémy a paradoxy dějin, dramatického a zároveň velkolepého místa, aby tak v něm rozpoznala stopy a směr k budoucímu Království. Vstupme tedy do jeho školy!