Modleme se za otevření srdcí celého mezinárodního společenství, aby se zasadilo o ukončení války mezi Ruskem a Ukrajinou i všech konfliktů, které svět poskvrňují krví.
 
Papež František se během svého poselství Urbi et orbi na letošní Boží hod velikonoční modlil: „Pomoz milovanému ukrajinskému lidu na cestě k míru a ruský lid zalij velikonočním světlem. Utěšuj raněné a ty, kdo ve válce ztratili své blízké, a dej, aby se zajatci mohli bezpečně vrátit ke svým rodinám. Otevři srdce celého mezinárodního společenství, aby se zasadilo o ukončení této války a všech konfliktů, které svět poskvrňují krví, počínaje Sýrií, která stále čeká na mír. Podpoř ty, kteří byli postiženi silným zemětřesením v Turecku a v Sýrii.“ Svatý stolec se v posledních měsících opakovaně zasazoval o výměnu válečných zajatců. Diplomatické snahy Svatého stolce o zprostředkování míru ve válce, která trvá již téměř čtrnáct měsíců, byly zatím neúspěšné. Papež ve svém projevu vyzval k aktivnější roli mezinárodního společenství při hledání míru na Ukrajině i v dalších konfliktech ve světě.

Papež pokračoval: „Pospíchejme … Pospěšme si!“ Vyzdvihl ty země, které „nabízejí pomoc a přijetí lidem prchajícím před válkou a chudobou“. Je potěšitelné, že k nim lze přičíst i Českou republiku. Kdy budou naše modlitby vyslyšeny? ptají se oprávněně mnozí. Nyní více než kdy jindy potřebujeme v této zkoušce prožívat příslib: „Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti.“ (Řím 8,26) Hlas Ducha je silnější než náš hlas. Proto je na prvním místě třeba stále obnovovat naše zasvěcení, aby v nás Duch byl silnější. Duch také působí, že modlitba každého z nás jednotlivě se může stát modlitbou nás všech společně. Při modlitbě za mír jsme si vědomi toho, že je to ona, která nás vytrhává z naší letargie. Vytrvat v modlitbě v síle Ducha je podmínkou, abychom dosáhli vyslyšení našich proseb. Proto častěji než jindy prosme o novou podobu blízkosti Kristova Srdce, v němž budeme hledat a nacházet odpovědi. Proto volejme: Maranatha, Pane, přijď!