Milí farníci!

Vstoupili jsme do postní doby, ke které patří také almužna s dlouhou tradicí. Známe ji všichni, pravidelně se do ní zapojujeme. Možná až tak, že přemýšlíme, jestli to má smysl – odříkat si maličkosti a korunu ke korunce střádat, aby se z výtěžku „něco“ pořídilo „nějakým chudým“ lidem. Občas je to prostě moc fiktivní. Chápu, ale věřte, že není. Radost malého kluka, který si snad poprvé v životě může vybrat, že chce triko s autem a tuhle modrou bundu, je velmi konkrétní a jeho rozzářené oči dokazují, že je to opravdu dobrá věc. Stejně tak vděčnost rodiny, které pomůžeme s větším nenadálým výdajem, a oni díky tomu můžou poslat děti třeba na lyžák. Nebo osamělý starý pán nebude v zimě mrznout, protože jsme mu pomohli nakoupit topivo.

Přestože podrobné informace o poskytnuté pomoci z postní almužny nejsou veřejné, věřte, že Vaše odříkání (i to nejmenší) má velký smysl. V loňském roce se vybralo 63 525 korun, které pomohly 3 rodinám, 2 seniorům a studentovi v tísni. Pomoc putuje vždy k těm, kteří ji opravdu potřebují, a jejich vděčnost je velmi reálná. Kdo ví, kolika modlitbami Vám Vaše přispění „splácejí“. A pokud víte o někom, komu by pomoc z postní almužny přišla vhod, stačí do odevzdané kasičky hodit papírek se jménem a kontaktem. Jen je třeba k tomu mít otevřené oči a srdce, protože chudoba kolem nás není vždy zjevná. 

Za celou Charitu Přerov Vám přeji požehnanou a opravdově prožitou postní dobu

Emílie Šmídová,
pastorační asistentka