Milovaní bratři,
kteří jste připraveni přijmout biskupské svěcení, chtěl jsem k vám mluvit od srdce a bez papíru, ale když sdělovací prostředky chtěly mít text dopředu, budu se muset aspoň trochu držet papíru, který jsem už odevzdal. (…)
Oba víte, co znamená pracovat ve vedení diecéze. Co se po svěcení změní? Práce vám neubude, změní se však vaše priority. Co bude hlavním úkolem? (…) Biskup má především hlásat evangelium, které se týká konkrétních lidí, ale zároveň, je-li Boží slovo přijato do života, ovlivňuje celou společnost, které přináší naději. (…)
Sestry a bratři, biskupské svěcení je velká událost, ale není větší než křest, který jste přijali všichni. I pro biskupa je život ze křtu základem pro osobní spásu, pro vstup do Boží slávy. Křest dostal pro sebe. Biskupské svěcení k službě pro vás, a s tím i zodpovědnost za vás. Ani nejlepší biskup však nedokáže v diecézi udělat žádné velké dílo bez dobrých spolupracovníků. Prosím vás tedy o živou spolupráci na budování církve ve spojení s biskupy a prosím vás; také o modlitby za ně. Čím více milostí jim vyprosíte, čím lepšími biskupy budou, tím více užitku budete mít z jejich služby i vy.
V evangeliu zazněl Ježíšův povzdech: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo.“ Vidíme to i v naší diecézi. Mám radost, že světím dva biskupy, ale zvláštní je, že letos jsem světil jen jednoho kněze. Kněžská povolání jsou dary, které je třeba vyprosit. Ale máme-li prosit pravdivě, musíme také podpořit zdravé rodiny a mít dost dětí, aby měl Bůh koho volat. Děkuji všem, kteří se obětují pro rodiny a pro děti. Děkuji všem, kteří i při volbách dají své hlasy takovým politikům, kteří podporují rodiny založené na nerozlučném manželství muže a ženy, ochotné velkoryse přijímat všechny počaté děti, politiky, kteří mají odvahu chránit každý lidský život od jeho početí, až do přirozené smrti. Děkuji všem, kteří se aktivně zapojují do života svých farních společenství. Děkuji za vaši hojnou účast, která je příslibem dobré spolupráce. Děkuji za vaše modlitby i jménem našich svěcenců.