V říjnovém čísle měsíčníku L’Osservatore Romano „Ženy Církev Svět“ se Birgit Weilerová z Kongregace sester zdravotnic misionářek, vysokoškolská pedagožka a konzultantka generálního sekretariátu synody, zamýšlí nad očekáváními v souvislosti s druhým shromážděním synody, které od 2. do 27. října probíhalo ve Vatikánu. Český překlad jejího textu pro náš farní web přebíráme ze serveru Vatican News.

Mnoho žen vkládá do druhého zasedání synody velká očekávání. Má shromáždit četné plody rozprav v různých fázích synodního procesu a na jejich základě formulovat doporučení pro papeže Františka. Pro ženy je synoda obzvláště významná, neboť se jí poprvé účastní 85 žen, z nichž 54 má hlas a hlasovací právo. Podívejme se níže na příspěvky, zejména pocházející od žen, v různých fázích synody. Ukazují nám, po čem touží, čeho si váží a co se jim líbí, ale také co je bolí a jaké jsou jejich sny o církvi.

V mnoha příspěvcích z místních církví po celém světě lze vypozorovat, že se do synodního procesu nejvíce zapojují ženy. Během tohoto procesu se objevila potřeba synodální konverze. To znamená vytvářet novou církevní kulturu „s novými postupy, strukturami a zvyky“, jak uvádí pracovní dokument pro kontinentální fázi. Konverze znamená posílení vědomí, že v Kristu jsme všichni bratři a sestry, a proto jsme povoláni podporovat vztahy vzájemné provázanosti a reciprocity mezi muži a ženami, které by oběma pomohly růst lidsky i ve víře. Je pozoruhodné, že v různých prostorech pro naslouchání a konzultace během synodního procesu mnoho žen ocenilo synodní praxi, která již existuje ve farnostech, diecézích a dalších církevních prostředích. Zároveň velmi otevřeně a upřímně hovořily „o církvi, která zraňuje“, jak se uvádí v Souhrnné zprávě. V mnoha příspěvcích k synodním konzultacím se zdůrazňuje, že zraňuje a bolí především klerikalismus a mužský šovinismus, protože vylučují ženy z rozhodovacích a rozlišovacích procesů a z účasti v řídících orgánech církve, které nevyžadují přijetí svátosti svěcení, a jsou tedy teoreticky ženám otevřené. Papež František dal příklad zapojením žen do řídících a vedoucích orgánů církve s nadějí, že v synodálním procesu konverze bude toto znamení přijato v mnoha místních církvích a bude inspirací pro podobnou praxi. Jak ukazují mnohé příspěvky k synodálnímu procesu, klerikalismus a machismus, vyznačující se nepatřičným využíváním autority, podkopávají vzájemný respekt a poškozují společenství. V synodním procesu se ukázalo, že za požadované obrácení jsou zodpovědní všichni členové Božího lidu, neboť klerikalismus a machismus se vyskytují nejen u presbyterů, ale také a často u laiků, žen a řeholníků.

Na prvním zasedání synody v říjnu 2023 bylo prostřednictvím různých intervencí uznáno, že „pokud jsou v církvi porušovány důstojnost a spravedlnost ve vztazích mezi muži a ženami, oslabuje se důvěryhodnost hlásání, které adresujeme světu“. Tento postřeh obsažený v Souhrnné zprávě zdůrazňuje zásadní význam péče o vztahy mezi muži a ženami v církvi.

Synoda: Sdělení kardinála Fernándeze k otázce diakonátu žen

Díky vanutí Ducha svatého, protagonisty synodálního procesu v jeho různých fázích, jsme si v církvi více uvědomili skutečnost, že „v Kristu jsou ženy i muži oděni stejnou křestní důstojností a stejnou měrou přijímají rozmanité dary Ducha“ (srov. Gal 3,27-28), jak se uvádí v Souhrnné zprávě. Proto jsou v synodální církvi „muži a ženy povoláni ke společenství, které se vyznačuje nekonkurenční spoluzodpovědností, jež má být ztělesněna na všech úrovních života církve“ (Souhrnná zpráva).

Mnoho žen pevně doufá, že na druhém zasedání synody nezůstanou prázdnými slovy jejich příspěvky týkající se větší spoluzodpovědnosti žen a mužů v církvi, založené na uznání a ocenění různých charismat a služeb. Pamatujíce na to, že v Ježíši se Slovo stalo tělem, tedy konkrétní, viditelnou a hmatatelnou skutečností, je důležité, aby byla formulována konkrétní doporučení, která by podpořila realizaci různých prvků nezbytných pro větší integraci a spoluzodpovědnost žen v církvi.  Instrumentum laboris pro druhé zasedání synody představuje v tomto ohledu několik klíčových prvků; zde můžeme vyzdvihnout jen některé. Aby bylo dosaženo větší účasti žen na přípravě a rozhodovacích procesech ve farnostech, diecézích a dalších církevních skutečnostech, je třeba podporovat jejich širší zapojení. To znamená, že ženy, které již působí v příslušných radách a komisích, musí povzbuzovat další kvalifikované ženy ke spolupráci v těchto církevních orgánech. Vyžaduje to také ochotu příslušných církevních autorit (farářů, biskupů atd.) otevírat prostor pro větší účast žen v různých sférách a aktivně vytvářet potřebné podmínky. To se týká zejména přístupu žen k odpovědným pozicím v diecézích a církevních institucích, které je třeba rozhodně podporovat, aby více žen s požadovanou kvalifikací mělo možnost přístupu k těmto pozicím na rovnoprávném základě s muži a v souladu s platnými předpisy.

Změna směrem k synodální mentalitě a praxi vyžaduje, aby byly ženy-teoložky a duchovní doprovázející zahrnuty do teologického vyučování a integrální formace, které se dostává seminaristům. Pouze společnou formační prací lze překonat klerikalismus a machismus a formovat budoucí synodální presbytery. To také znamená nabídnout více ženám potřebnou podporu, včetně stipendií, aby mohly studovat teologii, a usnadnit začlenění většího počtu teoložek do učitelského sboru teologických fakult a dalších prostorů formace ve víře; více žen se tak bude moci podělit o své dary ve výuce a teologické práci.

Přijetí těchto a dalších výzev a reakce na ně vyžaduje změnu myšlení, postojů a způsobu vztahů. Vyžaduje také změnu struktur, postupů a prostředků na podporu synodální kultury mezi ženami a muži v naší církvi. Abychom v praxi dosáhli plnější účasti žen v různých sférách církve, je nezbytné přezkoumat stávající kanonické právo a provést nezbytné změny a úpravy na podporu a posílení synodality jako závazné praxe.

Na některých místech se objevily výzvy, aby ženy měly přístup k diakonátu jako k ordinované službě. O této otázce se v současné době diskutuje. Papež si výslovně přeje, aby se touto otázkou, stejně jako některými dalšími „teologickými a kanonickými otázkami kolem specifických forem služby“, zabývala jedna z deseti studijních skupin, které zřídil. Mnoho žen doufá, že studium otázek souvisejících s jejich účastí v církvi bude probíhat v duchu aktivního, rozlišujícího a synodálního naslouchání, „spojeného s širší reflexí teologie diakonátu“ (Souhrnná zpráva).

Mnohé ženy v souvislosti s druhým zasedáním synody doufají, že budeme schopni kráčet v rytmu Ducha a že se otevřeme jeho překypující, tvořivé lásce, která se snaží proměnit naše mysli i srdce, abychom se stále více stávali církví podle Ježíšova Ducha. Církev by se značně obohatila díky darům žen, které jim Duch dává pro dobro celé církve, Božího lidu a k jejímu poslání ve světě. Pohledem víry lze říci, že v naší církvi vzchází něco nového (srov. Is 43,18) Jsme povoláni k tomu, abychom to vnímali, přijali a s láskou a oddaností rozvíjeli.

Birgit Weilerová, M.M.S.,
je profesorkou teologie na Pontificia Universidad Católica del Perú a poradkyní generálního sekretariátu synody